Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karlštejn 1348 - 1357. Postaven králem Karlem IV. jako klenotnice svatých ostatků a českých i říšských korunovačních klenotů.

Karlštejn
   Stavba hradu byla zahájena v roce 1348. Byl založen za účasti pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Během několika let byl hrad připraven pro pobyt Karla IV., který je doložen roku 1355. Karel IV. dohlížel na dostavbu a především výzdobu. Hrad měl být oslavou panovnického a říšského majestátu. Vrcholem stavby hradu je samostatně opevněná Velká věž s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy svátostniny a říšský korunovační poklad. (Vrchlického Noc na Karlštejně se odehrává r. 1363).

Mariánská věž a kapitulní kostel Nanebevzetí Panny Marie - kaple Panny Marie v Mariánské věži. Původní název „Kaple slavné a ustavičné Panny, Rodičky Boží Marie“. Vedle kostela Panny Marie je kaple sv. Kateřiny zvaná Kateřinka, která sloužila jako soukromá kaple k modlitbám císaře.

Velká věž a kostel Sv. Kříže - Zlatá kaple Sv. Kříže, dříve „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“.
      Nejposvátnější a nejcennější prostor hradu. Tady byly uloženy české a říšské korunovační klenoty a posvátné relikvie. Kaple je rozdělena na dvě části. Do presbytáře (část s oltářem) vstupoval Karel IV. na znamení úcty bos. Mše zde mohl sloužit pouze pražský arcibiskup nebo děkan kapituly karlštejnské. Kapli zdobí 129 obrazů svatých a světic jako nebeského zástupu (vojska) Ježíše Krista (130 obraz se ztratil). Obrazy namaloval mistr Theodorik (Dětřich 1320?-1380?). Stěny i strop kaple pokrývá zlacená výzdoba, do níž jsou zasazeny polodrahokamy a skleněné čočky, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe. Malíř Tomáš z Modeny namaloval nad svatostánkem trojdílný obraz (triptych) Panny Marie s Ježíškem, sv. Václava a sv. Palmácia. Sv. Palmác měl pro Karla v lucemburské dynastii stejný význam, jako sv. Václav pro Přemyslovce. Proto má sv. Palmác na triptychu místo vedle sv. Václava.
      V roce 1365 kapli vysvětil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Kronikáři Karlovy doby napsali, že není v celém světě kaple takové nádhery.
      Schodiště ke kapli je zdobeno nástěnnými malbami ze života sv. Ludmily a sv. Václava.

Svatováclavská koruna. Dal ji zhotovit Karel IV. ke svému slavnostnímu korunování na českého krále 2. 9.1347. Korunu mu na hlavu vložil Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup. Král pak daroval korunu svatému Václavu a určil, že všichni čeští králové, mají být korunováni touto korunou. Koruna pak byla uložena s ostatními korunovačními klenoty v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejně. Dnes je v korunní komoře v chrámu sv. Víta v Praze.

Ostatky. Karel IV. shromažďoval i relikvie, které připomínali život a utrpení Ježíše Krista.
      Ostatky sv. Palmácia dostal Karel IV. v roce 1356 v Trevíru, kde byl Karlův strýc Balduin arcibiskupem. Svatý Palmác je patronem Lombardie a obce Budňany (Karlštejna). Karel byl korunován v Miláně lombardským králem 6. ledna  1355. 
      Většinu ostatků daroval Karel IV. chrámu sv. Víta:
      ostatek hlavy sv. Viktora a ruku sv. Corony (corona = "koruna") dostal v roce 1354 Karel v klášteře San Vittore u Feltre v Itálii. Ostatky světců: sv. Vojtěcha, sv. Zikmunda, sv. Marka a sv. Lukáše.
      V pokladu svatovítského chrámu je mnoho ostatků, které chrámu Karel IV. daroval: část ubrusu ze stolu Poslední večeře získaný 1354, skříňka s ručníkem, který podala Kristu sv. Veronika s nápisem DE SVDARIO DNI ALLATVM P KAROLVM MAGNVM, kus látky z roušky, kterou měl Kristus na kříži, darované v roce 1368 papežem Urbanem V.  a Innocencem VI., část roucha Panny Marie, manu z pouště, část hole sv. Petra, část obuvi sv. Ondřeje, pečetní prsten svého děda císaře Jindřicha, kopí sv. Longina, zub sv. Jana Křtitele a část ramene sv. Anny, meč sv. Karla Velikého a meč sv. Mauritia, zlatá koruna Karla Velikého. V roce 1354 získal Karel  IV. z Kemptenu část Ježíšova roucha z Treviru. Karel píše, že dřevo Sv. Kříže s pláštěm Panny Marie a manou přinesla do Trevíru sv. Helena, která se zde narodila.
      Další relikvie obsahuje  zlatý kříž s kamejemi - korunovační kříž království českého. Jedna  z kamejí, pochází ze 4. století a znázorňuje sv. Konstantina Velikého nebo Alexandra Velikého. Na další antické kameji je hlava sv. Heleny se svatozáří. V kříži jsou uloženy ostatky Kristova mučení: dvě části Sv. Kříže (ten Karel získal v Trevíru po smrti svého strýce Balduina v roce 1354, jeden hřeb, část houby, ze které pil Kristus na kříži, dva trny z trnové koruny, část provazu, kterým byl Kristus spoután. Kříž se stal součástí svatovítského pokladu v roce 1645, kdy byl odvezen z Karlštejna.
      Kyperský král Petr I. přijel do Evropy na dvůr císaře Karla IV., aby ho přemluvil ke křižácké výpravě. Pobýval zde v letech 1363–1364. Petr daroval Karlovi část Kristova kříže. Kříž se na Kypr dostal ve 4. století, kdy ho sem dovezla císařovna sv. Helena, matka císaře Konstantina.
      Ostatkové scény dal Karel zobrazit v kapli Panny Marie na Karlštejně. Na prvním obraze přijímá Karel dřevo Sv. Kříže a trny  z koruny Páně od dauphina, budoucího francouzského krále Karla V. (bývá uveden král Jan Dobrý). Na druhém obraze mu část Ježíšova kříže předává kyperský a jeruzalémský král Petr I. z Lusignanů (někdy bývá uveden uherský král Ludvík Veliký). Na třetím obraze Karel ukládá ostatek Sv. Kříže do zlatého kříže, který je ve svatovítském pokladu.
      22. ledna 1355 napsal Karel IV. arcibiskupu Arnoštovi, aby získal ostatky sv. Víta z kláštera Santa Maria v Pavii. Po Vítových ostatcích pátral císař neúspěšně také v Sieně.
      V roce 1375 získal císař od opata Boda z Korveje část ostatků sv. Víta. Sv. Zikmund, světec, kterému císař vděčil za zázračné uzdravení z nemoci v červnu 1371. Ostatky sv. Zikmunda získal Karel v roce 1365 od opata Jana z kláštera sv. Mořice.
      Zvláštní vztah měl Karel ke sv. Mikuláši. V roce 1353 zapsal kronikář Jan Marignola a Beneš Krabice z Weitmile: "Karel uřízl prstu tohoto světce a chtěl ho dát do zlatého relikviáře. Ve chvíli, kdy císař řízl do prstu, objevila se čerstvá krev. Císař užasl a za účasti arcibiskupa Arnošta přiložil uříznutý prst zpět k světcově ruce a prst přirostl." Císař dal vymalovat tento příběh ve své ložnici a v oratoři sv. Mikuláše na Karlštejně. Malby se nedochovaly.

Kaple ke cti sv. Kateřiny Alexandrijské, kterou dal Karel postavit na Karlštejně. Podle svého vlastního životopisu vděčil svaté Kateřině za vítězství nad Milánskými na den svaté Kateřiny 25.11.1332.

V Hodinové věži na 2. hradní bráně je v horním patře renesanční hodinový stroj z doby Rudolfa II. Cimbálový zvon k hodinám dal ulít karlštejnský purkrabí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka v roce 1609. Ve dolním patře Hodinové věže je zavěšen velký zvon sv. Kateřina. Ten byl ulit za Karla IV. v roce 1372. Přelit v roce 1605 pražským zvonařem Danielem Tapienem. Zvon byl původně umístěn v hradní zvonici v jihozápadní hlásce opevnění Velké věže. Do Hodinové věže byl přemístěn v průběhu restaurování hradu na konci 19. století. Hlas svatokateřinského zvonu zní dodnes z hradu při významných příležitostech.

Noc na Karlštejně – muzikál z roku 1973. Na motivy hry Jaroslava Vrchlického upravil režisér Zdeněk Podskalský. Písně: Lásko má já stůňu, Do věží a mnoho dalších složil textař Jiří Štaidl (*22.1.1943), který krátce po natočení filmu zahynul při tragické autonehodě + 9.10.1973. Hudbu složil Karel Svoboda (1938-2007).
      Děj se odehrává v červnu 1363, krátce po svatbě císaře Karla IV. a polské princezny Alžběty (Elišky) Pomořanské. Noc na Karlštejně napsal Jaroslav Vrchlický v roce 1883 ve věku 29 let. Hra byla poprvé uvedena o rok později v roce 1884 v Královském národním divadle v Praze. Jaroslav Vrchlický napsal tuto hru na motiv zákazu císaře Karla, že se ženy nesmí zdržovat ve Velké věži s kaplí Svatého Kříže, aby nezneuctily svaté ostatky. Jaroslav Vrchlický zákaz vstupu žen rozšířil na celý hrad. Tento zákaz se týká i královny Elišky Pomořanské (korunována na císařovnu v r. 1368).
      Jedná se o jednu noc na Karlštejně, kam pronikla neteř pana purkrabího Alena. Ta se vsadila se svým otcem Mikulášem, že stráví noc na Karlštejně, aby se mohla vdát za pana Peška, královského šenka. Stejný nápad měla i mladá šestnáctiletá královna Eliška.

Postavy příběhu:

KAREL IV. (1316 – 1378), český král a římský císař. Otec český král Jan Lucemburský, matka královna Eliška Přemyslovna. Od roku 1333 moravský markrabě a zástupce otce v Českém království. V roce 1346 římský král, 1347 český král, 1355 císař Římské říše. Karel IV. byl pro zvelebení Českého království nazván Otcem vlasti. Tento titul dostal při pohřbu v roce 1378. Je pohřben v královské hrobce v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Alžběta Pomořanská (Eliška Pomořanská) (1347 – 1393), česká královna (1363) a římská císaŕovna (1368). Otec Bohuslav V. Pomořanský, matka Alžběty Piastovna. Čtvrtá manželka císaře a krále Karla IV. V 16 letech se provdala v Krakově v roce 1363 za římského císaře Karla IV. Měla urostlou postavu a velkou fyzickou sílu. Její zásluhou se císař dočkal dalších šesti dětí. Alžběta (nebo také Eliška, obě jména jsou totéž) se snažila během svého života prosadit nejstaršího syna Zikmunda oproti nejstaršímu synu Karlovu z předchozího manželství Václavu IV. Císařovna přežila Karla IV. o patnáct let. Konec života strávila v Hradci Králové, kde zemřela. Pohřbena v královské hrobce v chrámu sv. Víta v Praze.

Arnošt z Pardubic (1297 – 1364), první pražský arcibiskup. Otec Arnošt z Hostýně (dnes Hostinka u České Skalice) vlastnil Pardubice. Matka Adléta. Arnošt byl velmi vzdělaný. Studoval v Broumově a v Kladsku. Další studia v Itálii na univerzitách v Padově a Bologni. Od roku 1343 pražský biskup a v roce 1344 první pražský arcibiskup. S Karlem se setkal v Itálii na studiích. Zasloužil se o založení Karlovy univerzity. Zemřel v Roudnici. Pohřben v (tehdy českém) Kladsku v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Kyperský a jeruzalémský král Petr I. z rodu Lusignanů (1328 - 1369), v roce 1359 se stal králem na Kypru. Do Evropy přijel pro podporu evropských panovníků na křížovou výpravu do Svaté země. Získal předtím papeže Urbana V. a francouzského krále. Potom odjel za římským císařem. Účastnil se Karlovy svatby v Krakově a skutečně byl i na Karlštejně. Ve filmu je titulován jako cyperský král.

Bavorský vévoda Štěpán
II. Dolnobavorský z rodu Wittelsbachů (1347 - 1375), v roce 1363 se zmocnil vlády v Horním Bavorsku (Falci) a sjednotil Horní a Dolní Bavorsko. Tato země měla podle dohod připadnout braniborské větvi Wittelsbachů.

Ješek z Vartenberka, karlštejnský purkrabí. Strýc Aleny z Vartenberka, která chce přečkat noc na Karlštejně. Ve skutečnosti byl v té době od roku 1355 purkrabím na Karlštejně Vít z Bítova, který měl dceru Kateřinu,

Alena, dcera Mikuláše z Vartenberka, neteř karlštejnského purkrabího Ješka z Vartenberka. Protože není doba války, kde by Pešek mohl získat rytířské zásluhy, vsadí se se svým otcem, který ji dovolí přečkat noc na Karlštejně. Za to se může vdát za Peška.

Pešek Hlavně, královský šenk, sluha určený k nalévání nápojů. Pešek se chce stát rytířem, aby se mohl oženit s Alenou.