Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlatá bula sicilská

Důvodem vydání Zlaté buly sicilské byla vděčnost Fridricha (Bedřicha) II. za podporu, kterou mu poskytl český kníže Přemysl Otakar. Český panovník přispěl k tomu, že Fridrich byl ve svých 17 letech zvolen římským králem.

Název Zlatá bula sicilská se vztahuje na tři listiny psané latinsky a vydané římským králem Fridrichem II. První je určena českému panovníkovi, kterému byla poprvé dědičně uznána královská hodnost. Druhý dokument byl určen Přemyslu Otakarovi I. a třetí pro jeho bratra Vladislava Jindřicha, moravského markraběte. Tomu je potvrzen majetek „Mocran et Mocran“ se všemi právy. Podle některých historiků jde o chybu písaře a Mocran et Mocran (Morava a Morava) je zkomolený latinský název „markrabství moravské“.

Zlatá bula sicilská je nejdůležitějším dokumentem v české historii. Touto listinou byly určeny hranice Českého království (i dnešní České republiky) a naše země se zařadila mezi civilizované státy v Evropě. Zlatá bula potvrdila skutečnost, že České země nebyly běžným knížectvím. Občas se na tuto listinu zapomnělo a někdy se na ni odvolávalo. Čerpal z ní Karel IV. ve 14. století i čeští vlastenci v 19. století.

Přemysl Otakar I. (1197–1230) se po smrti císaře Jindřicha VI. stal spojencem krále Filipa Švábského (ze Štaufů) proti Otovi IV. Brunšvickému (z rodu Welfů). V září 1198 dal Filip Švábský v Mohuči korunovat Přemysla na krále a dal mu privilegium, které se nezachovalo. Roku 1203 Přemysl podpořil krále Otu IV. Brunšvického, který potvrdil privilegia a Přemysl byl opět korunován. Přemysl Otakar získal ještě podporu papeže Inocence III., který uznal v roce 1204 Přemyslovi dědičnou královskou korunu. Potom se Přemysl Otakar I. stal opět spojencem Filipa Švábského, který byl v roce 1208 zavražděn a Přemysl přešel na stranu Oty IV. Brunšvického. V roce 1210 byl Ota IV. exkomunikován a Přemysl přešell proti králi Otovi IV., na stranu mladého Bedřicha (Fridricha) II., Štaufa, syna Jindřicha VI. Fridrich byl v roce 1212 zvolen římským králem. Pro českého knížete (Přemysla) Otakara vydal 26. září 1212 římský král Fridrich II. v Basileji privilegium zvané Zlatá bula sicilská. Tento dokument dostal svůj název podle zavěšené zlaté vypouklé pečeti (bula = vypouklina), kterou používal Bedřich jako sicilský král, protože neměl pečeť římského krále.

Fridrich II. určil, že on a každý jeho nástupce římský král nebo římský císař potvrdí české království (udělí v léno) jen tomu králi, který bude českou šlechtou zvolen v Čechách. Čeští králové mají držet dědičné království a udělovat investituru českým biskupům. Další ustanovení byla určena pro účast českého krále na sněmech v římské říši a na císařské korunovační cestě do Říma. Pražské a Moravské biskupství bude nedílnou součástí českého království. Český král má hodnost říšského arcičíšníka a kurfiřta. Český král má právo volit římského krále a císaře. Český král měl výjimky z povinností k římské říši. Měl se zúčastnit pouze některých sněmů. K doprovodu římského krále na korunovační jízdě do Říma byl český král povinen poslat 300 jezdců nebo zaplatit 300 hřiven stříbra na jejich cestu. Z českých dějin není známý jediný záznam, že by český král poslal 300 jezdců k císařské korunovaci v Římě.

Na závěr listiny jsou uvedeni svědkové podpisu.

Originál Zlaté buly sicilské: "Huius rei testes sunt isti: archiepiscopus Barensis; episcopus Tridentinus, episcopus Basiliensis, episcopus Constantiensis, episcopus Curiensis;...".

Český překlad: "V této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský;...".

Správně má být přeloženo "biskup dvorský". Podle některých historiků a badatelů byl jeden ze svědků podpisu této listiny farář ze Dvora (Králové), který byl pomocným biskupem pražským.

 

 Zlatá bula sicilská

(český překlad podle Josefa Žemličky, Praha 1987)

Fridrich, z boží shovívavosti císař římský zvolený a po všechny časy rozmnožitel, král Sicílie, vévoda Apulie a kníže Capue. Protože ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, ale také královská žezla uděluje náš majestát, považujeme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vyrůstá moc královské důstojnosti, a naše vznešenost tím netrpí žádnou újmu.

Proto my přihlížíme k přeslavným službám oddanosti, které všechen lid Čechů od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jejich jasný král Otakar od začátku mezi jinými knížaty, zvláště před ostatními, nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval; jako milý náš strýc, zbožné paměti král Filip, který učinil poradu se všemi knížaty, ustanovil svým privilegiem, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a České království svobodně a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti dvora našeho jemu a jeho nástupcům na věky propůjčujeme. Chceme, aby kdokoli od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupci drželi všechny hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoli byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc potvrzovat biskupy jeho království; tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme potom z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni zúčastnit se na žádném našem sněmu, jen který bychom svolali do Bamberka nebo do Norimberka, nebo kdybychom svolali sněm do Merseburku, tam jsou tehdy povinni přijít. Jestliže kníže polský je pozván a přijde, mají mu poskytnout doprovod, tak jako předchůdci jeho, králové čeští, činili; ale tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu ke zmíněným sněmům. S tou výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, zda by nám poslal tři sta rytířů nebo zaplatil tři sta hřiven.

Toto naše ustanovení a potvrzení k trvalé paměti a moci platné na věky poručili jsme tuto výsadu napsat rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho a naší zlatou bulou potvrdit roku, měsíce a dne níže psaných.

V této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup z Tridentu, biskup z Basileje, biskup z Kostnice, biskup ze Dvora; opat z Reichenau, opat ze Svatého Havla, opat z Weissenburgu, Bertold z Neuffen, protonotář královského dvora; hrabě Oldřich z Kiburku, hrabě Rudolf z Habsburku a lantkrabě z Alsaska, hrabata Ludvík a Heřman z Froburku, hrabě Werner z Hohenburku, šlechtic Arnold z Wartu, advokát Rudolf z Rapperswillu, Rudolf z Ramensberku, komorník Albero z Tanenhausu a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno.

Z nařízení v roce od Pánova vtělení tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, skutečného království pána našeho Fridricha, nejjasnějšího zvoleného císaře římského a po všechny časy rozmnožitele říše, krále Sicílie, roku patnáctého.

Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září (šestých kalend října), šťastného amen.

(Josef Žemlička, Zlatá bula sicilská, Praha 1987, s. 29)

Originál Zlaté buly sicilské je uložen ve Státním ústředním archivu Praha, fond Archiv České koruny, inventární číslo 2. Latinský text vydal G. Friedrich: Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, II, Praha 1912, č. 96, s. 93-94.

 zlata-bula--listina--svetly-podklad-2.jpg

 

bula--lic.jpgbula--rub.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Bulla Aurea Siciliæ

Fredericus, divina favente clementia Romanorum imperator electus et semper augustus, rex Sicilie, ducatus Apulie et principatus Capue. Cum decor et potestas imperii nostrum precesserit statum, ut non solum ceterorum principum dignitates, verum etiam sceptra regalia a nostra conferantur maiestate, gloriosum reputamus ac magnificum, quod in tanto nostre largitatis beneficio et aliis crescit regie dignitatis augmentum, nec ob hoc eminentia nostra aliquod patitur detrimentum. Inde est, quod nos attendentes preclara devotionis obsequia, que universa Boemorum gens ab antiquo tempore Romano exibuit imperio tam fideliter quam devote, et quod illustris rex eorum Ottacharvs a primo inter alios principes specialiter pre ceteris in imperatorem nos elegit et nostre electionis perseverantie diligenter et utiliter astiterit: sicut dilectus patruus noster, pie memorie rex Philippus, omnium principum habito consilio, per suum privilegium instituit, ipsum regem constituimus et confirmamus et tam sanctam et dignam constitutionem approbamus; regnumque Boemie liberaliter et absque omni pecunie exactione et consueta curie nostre iusticia sibi suisque successoribus in perpetuum concedimus; volentes, ut quicumque ab ipsis in regem electus fuerit, ad nos vel successores nostros accedat, regalia debito modo recepturus. Omnes etiam terminos, qui predicto regno attinere videntur, quocumque modo alienati sint, ei et successoribus suis possidendos indulgemus. Ius quoque et auctoritatem investiendi episcopos regni sui integraliter sibi et heredibus suis concedimus; ita tamen, quod ipsi ea gaudeant libertate et securitate, quam a nostris predecessoribus habere consueverunt. De nostre autem liberalitatis munificentia statuimus, quod illustris rex predictus vel heredes sui ad nullam curiam nostram venire teneantur, nisi quam nos apud Babenberc vel Nurenberc celebrandam indixerimus, vel si apud Merseburc curiam celebrare decreverimus, ipsi sic venire teneantur; quod si dux Polonie vocatus accesserit, ipsi sibi ducatum prestare debeant, sicut antecessores sui, quondam Boemie reges, facere consueverunt; sic tamen, ut spatium sex eddomadarum veniendi ad predictas curias eis ante prefigatur; salvo tamen, quod si nos vel successores nostros Rome coronari contigerit, ipsius predicti regis Ottachari vel successorum suorum relinquimus arbitrio, utrum ipsi trecentos armatos nobis transmittant, vel trecentas marchas persolvant. Ad huius autem constitutionis et confirmationis nostre memoriam et robur perpetuo valiturum presens privilegium per manus Henrici de Parisius, notarii et fidelis nostri, scribi et bulla nostra aurea iussimus communiri, anno, mense et indictione subscriptis.

Huius rei testes sunt isti: archiepiscopus Barensis; episcopus Tridentinus, episcopus Basiliensis, episcopus Constantiensis, episcopus Curiensis; abbas Augensis, abbas sancti Galii, abbas de Wiceburc, Bertoldus de Nisphe regalis curie prothonotarius; comes Vlricus de Chiburc, comes Rodulfus de Habechesburc et langravius de Alsatia, comites Loduicus et Hermannus de Froburc; comes Warnerus de Hohenburc, Arnoldus nobilis de Wart, Rodulfus advocatus de Raprehteshiwilare, Rodulfus de Ramensberc, Albero de Tanehuse camerarius et alii quam plures magnates et nobiles et liberi, quorum testimonio hoc privilegium constat esse confirmatum.

Acta sunt hec anno dominice incarnationis millesimo ducentesimo duodecimo, mense septenbris, quintedecime indictionis, regni vero domini nostri Frederici, illustrissimi Romanorum imperatoris electi et semper augusti, regis Sicilie, quintodecimo.

Datum in nobili civitate Basiliensi per manus Vlrici viceprothonotarii, sexto kalendas octobris, feliciter amen.