Jdi na obsah Jdi na menu
 


Změny a vývoj státních symbolů Československa

 a České republiky

 

Státní vlajka Československa a České republiky

 

státní vlajkastatni-vlajka.jpg

 

 

 

 

     

      Státní vlajka České republiky byla v letech 1920 - 1939, 1945 - 1992 vlajkou Československa (RČS - Republiky Československé, ČSR - Československé republiky, ČSSR - Československé socialistické republiky, ČSFR - České a Slovenské federativní republiky).

Národní vlajkou České republiky v rámci Československé federativní republiky byla bíločervená bikolora (původně královský prapor), která se mohla používat pouze se státní vlajkou Československa.

 

 Královský prapor
 

 


vlajka Českého království 1158 - 1918,
vlajka ČSR 1918 - 1920, vlajka ČR 1990 - 1992

 

Původní královský prapor tvořila bikolora (dvě barvy): horní pruh byl červený a symbolizoval pole štítu, dolní bílý pruh byl symbolem stříbrného českého lva.
      V roce 1848 na protest proti začlenění českých zemí do Německa (ve velkoněmecké sjednocovací koncepci byla Čechům slíbena pouze "Kulturní autonomie") a postupnému poněmčování začali Češi vyvěšovat vlajku obráceně, bílým pruhem nahoru. Obráceně vyvěšená vlajka znamená protest.

 

Československá vlajka

V roce 1918 byla vyhlášena Československá republika. Za státní vlajku byl dočasně vyhlášen dvojbarevný královský prapor. V roce 1919 bylo vytvořeno několik návrhů státní vlajky. Vítězným návrhem se stala česká bikolora doplněná modrým klínem, který sahal do jedné třetiny vlajky. Později byl klín protažen do poloviny vlajky. Tento návrh vytvořil Jaroslav Kursa (* 12.10.1875 Blovice u Plzně, + 12. 6.1950 Praha). 30. 3.1920 v 18.45 hodin vyhlásili poslanci Národního shromáždění návrh Jaroslava Kursy za oficiální státní vlajku. Kursovo autorství si přivlastnil akademický malíř Jaroslav Jareš (*10.1.1886 Kutná Hora, + 30.11.1967 Praha), který byl až do roku 2005 považován za tvůrce československé státní vlajky.

Státní vlajka – 28.12.1918 rozhodla vláda (prezidium ministerské rady), o změně naší vlajky, která byla podobná s polskou bíločervenou. Členem znakové komise (2. 1. 1919) byl jmenován Jaroslav Kursa, který se podílel na určování státních symbolů. Komise byla složena ze zástupců ministerstev a ředitelů archivů. Její členové se shodli na principu, že nová státní vlajka bude obsahovat slovanské barvy (bílou, červenou a modrou) a uložili mu, aby namaloval návrhy vlajky s těmito barvami. Vypracoval několik návrhů s různě širokými pruhy a dalšími heraldickými figurami. 4. 7.1919 přinesl Jaroslav Kursa detailně vypracovaný návrh státní vlajky s modrým klínem, který sahal do jedné třetiny vlajky. Ten byl, po konzultacích s umělci 24. 1.1920, protažen do poloviny délky vlajky. Čtyři dny nechali plout po Vltavě dva parníky s novou vlajkou. Tuto podobu vlajky Národní shromáždění uzákonilo zákonem z 30. března 1920.
      Po dlouhá desetiletí bylo Jaroslavu Kursovi autorství upíráno. V době soutěže byl totiž vyslán do Vídně na jednání o rozdělení majetku bývalého Rakouska – Uherska. Jeho nepřítomnosti využil akademický malíř Jaroslav Jareš a vydal Kursův návrh za svůj. Jareš také prosazoval vlajku s klínem, ale v černé barvě.
      Česká vexilologická společnost v roce 2007 dokázala a obhájila skutečné Kursovo autorství naší vlajky.    

 

Trikolora

 

 

 

 

 

vlajka Protektorátu Čechy a Morava 1939 - 1945

V době německého Protektorátu 1939 - 1945 se nesměla státní vlajka používat a Protektorátní vlajkou se stala bíločervenomodrá trikolora (tři barvy) z roku 1920. V rámci federalizace Československa vznikla 1. 1.1969 Česká socialistická republika, která neměla nikdy svoje národní (státní) symboly. Slovensko vyhlásilo za svoji vlajku bílomodročervenou trikoloru.

Návrh o státních symbolech předložil v roce 1990 prezident ČSSR Václav Havel.

Národní vlajkou České republiky se stala původní královská bíločervená bikolora (vlajka Českého království), kterou schválila Česká národní rada 13. 3.1990. Slovenská národní rada  schválila 1. 3.1990 bílomodročervenou trikoloru za vlajku Slovenské republiky. Obě národní vlajky se mohly používat pouze s vlajkou Československa a to jen na území Československa. Jinak by došlo k záměně české národní vlajky s vlajkou Polska a slovenské národní vlajky s vlajkou Ruska.

 

           státní vlajka

                         Československá státní vlajka  

 

     

 

       Česká národní vlajka        Slovenská národní vlajka

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Česká vlajka od roku 1993

 

Vlajka Česká Republika

 

Česká republika po rozpadu Československa převzala původní československou vlajku. Slovensko toto převzetí odsoudilo, protože to bylo v rozporu se zákonem č. 542/1992 Sb. o zániku ČSFR: Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.. Nedodržení této dohody Českou republikou bylo zdůvodněno tím, že vlajka byla uvolněná a jako takovou si ji může vzít jakýkoliv nově vzniklý stát.

    Výklad barev není v zákoně. Bílá a červená jsou barvy českého znaku a modrý klín symbolizoval Slovensko (hory). Po rozpadu Československa se modrý klín stal symbolem Moravy.

 

    Jak si zapamatovat správné vztyčení vlajky?

   Při vodorovném vztyčení je bílý pruh nahoře a červený dole. Modrý klín je u žerdi. Při vyhlášení státního smutku je vlajka vytažena na vrchol žerdě a pak je pomalu spouštěna do poloviny žerdě, tak, aby se nedotýkala země. statni-vlajka.jpg

    Při svislém vyvěšení vlajky je bílý pruh vlevo z pohledu diváka. Vlajku nelze z vodorovné pozice jenom otočit o 90°, ale musí se obrátit "na rub", tak, aby bílý pruh vlajky byl umístěn při čelním pohledu vlevo a červený vpravo z pohledu diváka.
   Levá strana je považována za čestnější než pravá. To je důvod, proč vexilologická (nauka o vlajkách) a heraldická (nauka o znacích) etiketa a zákon stanoví, aby při svislém zavěšení byla vlajka obrácena "na rub".

 

 

Je několik pomůcek, jak správně pověsit vlajku,
    kde má být bílý a kde červený pruh.

1) Pro děti je to: "cihla a na ní malta", nebo „cihlová zeď s mraky„.

2) Pro dospělé Čechy je přirovnání vlajky ke sklenici piva.
    Bílá pěna je nahoře a pivo dole.

3) Pro lékaře a nemocné: bílý obvaz neušpiněný krví, která teče dolů.

                       

 

      Při vztyčení vlajky na stožár se díváme zpředu. Stožár stojí vlevo a vlajka vlaje doprava. Modrý klín je u stožáru, bílý pruh nahoře a červený pruh je dole.


Pokud jsou vedle sebe dvě vlajky, je domácí vlajka nalevo, pokud je počet vlajek lichý, je domácí vlajka uprostřed. Další vlajky se umisťují střídavě po levé a pravé straně.

státní vlajka

         

           státní vlajka       


 

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Státní znak Československa,

České republiky a Slovenska

 

 

Velký státní znak Československé republiky  (ČSR)   1918 - 1939

 Znak se skládal ze dvou štítů – srdečního (předního) a zadního. Znak drží dva štítonoši: zlatí dvouocasí lvi s korunkou. Pod znakem se vinula zlatá stuha s modrým nápisem „Pravda vítězí“.
      Na předním (srdečním) štítku byl znak Čech: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, rozžavených úst , se zlatou zbrojí a zlatou korunou (čelenkou).
      Zadní štít byl rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva pruhy byly rozděleny na dvě pole a třetí spodní pruh na tři pole. V 1. pravém poli byl znak Slovenska: na červeném štítě tři modré vrchy, na prostředním z nichž vztyčený stříbrný patriarší (Cyrilometodějský dvojramenný) kříž. Ve 2. poli znak Podkarpatské Rusi: podélně rozdělený štít, v pravé části modré pole s třemi zlatými břevny; v levé části stříbrné pole se stojícím červeným (ruským) medvědem hledícím vpravo. Ve 3. poli vpravo znak Moravy: na modrém štítě vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunou (čelenkou). Na 4. poli znak Slezska: na zlatém štítě vpravo hledící černá orlice se zlatou korunou (čelenkou), červenou zbrojí a stříbrným perisoniem (pružinou) zakončenou jetelovými trojlístky, uprostřed zdobenou křížkem. V 5. dolním pravém poli znak Těšínska: na modrém štítě vpravo hledící zlatá orlice. V 6. poli uprostřed znak Opavska: červeně a bíle rozpůlený štít. V 7. levém poli znak Ratibořska: podélně rozdělený štít, v pravé části modré pole se zlatou orlicí s čelenkou, hledící vpravo; v levé půlené části bílé a červené pole.

 

Jednotlivé znaky z velkého státního znaku

v postavení na velkém znaku

Coat of Arms of Slovakia.svg  CarpathianRutheniaCoA.svg

Slovensko            Podkarpatská Rus

Moravia.svg Small coat of arms of the Czech Republic.svg  Silesia.svg

Morava                      Čechy                  Slezsko

Party per pale demo.svg  POL księstwo raciborskie COA.svg

Těšínsko                    Opava             Ratibořsko

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Soubor:Czechoslovakia COA medium.svg                    Soubor:Czechoslovakia COA small 2.svg

střední znak ČSR 1918-1939       malý znak ČSR 1918-1939,   
                                                                                                    1945-1960

Střední znak se skládal ze dvou štítů – srdečního (předního) a zadního.
      Na předním štítu byl znak Čech: na červeném štítu stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, rozžavených úst, se zlatou zbrojí a zlatou korunou (čelenkou).
      Zadní štít byl rozdělen na čtyři pole. V 1. poli znak Slovenska: na červeném štítě tři modré vrchy, na prostředním vztyčený stříbrný patriarší (dvojramenný) kříž. Ve 2. poli znak Podkarpatské Rusi: podélně rozdělený štít, v pravé části modré pole s třemi zlatými břevny; v levé části stříbrné pole se stojícím červeným medvědem hledícím vpravo. Ve 3. poli znak Moravy: na modrém štítě vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunou (čelenkou). Ve 4. poli znak Slezska: na zlatém štítě vlevo hledící černá orlice se zlatou korunou (čelenkou), červenou zbrojí a stříbrným perisoniem (pružinou) zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.

Malý znak tvoří červený štít. Na štítu je český stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, rozžavených úst, se zlatou zbrojí a korunou.

 

Protektorát Čechy a Morava 1939 - 1945                                                                             

                                         

         velký  znak                                           malý znak

 Znak Protektorátu Čechy a Morava:
      velký znak měl čtvrcený štít. V 1. a 4. poli český lev, v 2. a 3. poli moravská šachovaná orlice.

Malý znak. Na červeném štítu český lev ve skoku.

 

Slovenský štát 1939 - 1945     

 znak Slovenska: na červeném štítě tři modré vrchy mírně do špice, na prostředním vztyčený stříbrný patriarší (dvojramenný) kříž s oblými rameny.

 

Československá socialistická republika (ČSSR) 1960 - 1990

Czechoslovakia COA 1961-1989.svg                            

                                         socialistický znak Slovenska

Ve znaku byla odstraněna z hlavy českého lva koruna a místo ní mu byla dána nad hlavu komunistická rudá pěticípá hvězda zlatě lemovaná. Lev byl umístěn na husitskou pavézu a na hruď mu byl dán štítek s nově vymyšleným znakem Slovenska: na červeném štítku modrý Kriváň, na něm čtyřplamenný zlatý oheň SNP (Slovenského národního povstání). Cyrilometodějský patriarší dvojramenný kříž byl odstraněn.

 

Československá federativní republika       (29.3.1990-22.4.1990)
Česko-slovenská federatívna republika
   
Česká a Slovenská federatívní republika  (23.4.1990-31.12.1992)
Česká a Slovenská federatívna republika
   

                                                         (ČSFR) 1990 - 1992 

  

 

Znak společného federativního Československa byl čtvrcený. V 1. a 4. poli byl korunovaný český lev ve skoku, v 2. a 3. poli byl slovenský dvojramenný cyrilometodějský kříž.

 

Slovenská republika od roku 1993

Znak Slovenska: na červeném štítě tři modré zaoblené vrchy (trojvrší), na prostředním vztyčený stříbrný patriarší (dvojramenný) kříž s prohloubenými rameny. Tvar hor a ramen kříže byl změněn, protože Slovenská republika se nehlásí k odkazu Slovenského státu. Současná podoba znaku pochází ze 14. století.
      Dvojramenný patriarší kříž je symbol sv. Cyrila a Metoděje. V 9. století se dostal tento znak z Byzance do Uher. U jeho paty byla královská koruna. Původně bylo uherské trojvrší zelené, v roce 1848 ho Slováci změnili na modré. Trojvrší jsou tři slovenská (uherská) pohoří: Tatra, Fatra, Matra. Červený štít udělil ve 12. století do znaku uherský král Béla III. (Vojtěch) z rodu Arpádovců. Někteří slovenští obrozenci vykládali znak jako symbol "krvavé oblohy, která znamená utrpení maďarizace Slováků."

 

Česká republika od roku 1993

 

velky-znak-cr.jpgmaly-znak-cr.jpg       

 

 

      

 

 

 

       

 

              velký státní znak                  malý státní znak

 

Znak samostatné České republiky tvoří malý znak. Na červeném štítu český stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, se zlatou zbrojí a zlatou korunou (čelenkou).
      Velký znak tvoří čtvrcený štít. V 1. a 4. poli je český lev, ve 2. poli moravská červenobílá šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunou, ve 4. poli je znak Slezska: na zlatém štítu černá orlice s červenou zbrojí, zlatou korunou a stříbrným perisoniem (pružinou) zakončenou jetelovými trojlístky, uprostřed zdobenou křížkem.

 

Státní barvy České republiky

 

Trikolóra - České státní barvy

 

Státní barvy jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí. Trikolora je stuha nebo vlajka, která je složená ze tří barev. Česká trikolora (tri color = tři barvy) má tři vodorovné pruhy.
     České státní barvy se používají k označení státního majetku nebo k ozdobným účelům při slavnostních příležitostech, nebo jako stuhy k medailím a smutečním věncům. Při významných událostech se trikolora připíná na oděv.
   V letech 1939 - 1945 byla trikolora vlajkou Protektorátu Čechy a Morava. 

 

Státní hymna České republiky

 

Kde domov můj

   Slova písně napsal v roce 1834 Josef Kajetán Tyl (*4.2.1808 Kutná Hora, +11.7.1856 Plzeň) pro divadelní hru "Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka". Fidlovačka byl ševcovský nástroj k hlazení (fidlování) kůže na obuvi, ale také název ševcovské jarní pouti v pražských Nuslích. Ševci na této pouti zdobili břízu a na její vrchol připevnili fidlovačku. Josef Kajetán Tyl napsal tuto píseň v budově kasáren (bývalý kapucínský klášter na Josefském náměstí, dnes OD Palladium) na náměstí Republiky, kde působil jako furýr (zásobovací a ubytovací poddůstojník) pěšího 28. pluku a pojišťovací úředník.
     Hudbu složil František Škroup (*3.6.1081 Osice u Hradce Králové, +7.2.1862 Rotterdam, Nizozemí). Hra byla uvedena 21.12.1834 a píseň zazpíval operní pěvec Karel Strakatý, který představoval slepého houslistu Mareše. Píseň "Kde domov můj" se líbila a lidé si ji začali prozpěvovat.

    Píseň použil Josef Kajetán Tyl také v divadelní hře z roku 1849 "Lesní panna, aneb Cesta do Ameriky". Hra pojednává o tom, že si lidé v Čechách představují, jak je v Americe lepší život. Odjel tam mladý učitel Isidor, jeho soused Pinta s rodinou a Žid Šimon. Po nějaké době se všichni přistěhovalci shodli, že v Americe není žádný ráj a že jejich domov je v Čechách. Dohodli se, že odjedou zpět domů. Na závěr hry zazpívali všichni herci píseň "Kde domov můj".

   13.12.1918 byla schválena první sloka písně "Kde domov můj" jako první část státní hymny. Druhou část tvořila první sloka písně "Nad Tatrou sa blýska". V roce 1990 byla schválena jako hymna České republiky v rámci Československa a v roce 1992 znovu jako hymna samostatné České republiky.

     Někteří lidé tvrdí, že naše hymna se ptá kde je náš domov. Dokonce se ozývali hlkasy, aby se první slovo změnilo z "Kde" na "Zde". První věta je sice otázkou, ale poslední věta první sloky je odpovědí, že je "země česká, domov můj". Další sloky začínají opět otázkou, ale končí odpovědí.
     Je dobře, že se naše hymna nemění a nepodléhá změnám režimů. V době komunismu se hymna nesměla zpívat kvůli slovům ve slovenské sloce "veď sa ony stratia". Komunisté věděli, že si lidé přejí, aby se oni ztratili - odešli.
    Škoda, že jsme si někteří občané zvykli hymnu nezpívat. Dejme naší hymně úctu i svým zpěvem.
   

Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi státní symboly, a ty se mohou podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymna se může podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a dalších příležitostech, kdy je to obvyklé.

 

Soubor:Skroup-Anthem.jpg


Státní hymnu tvoří první sloka písně "Kde domov můj" od Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Škroupa, který upravil nápěv Wolfganga Amadea Mozarta z Koncertní symfonie Es dur pro lesní roh, hoboj, fagot a klarinet, druhou větu.

 

1.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

2.

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše tiché v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Původní verze:

1.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách.
V sadě stkví se jara květ
zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země
země česká domov můj!
Země česká domov můj!

 

2.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Znáte v kraji bohumilém
duše outlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Další sloky:

během několika dalších let po vzniku republiky se objevily další sloky písně "Kde domov můj". Zapsány byly v katolickém františkánském zpěvníku "Serafínská cesta" z roku 1932 a ve Zpěvníku českobratrské církve evangelické z roku 1934.

3. a 6. sloka je od neznámého autora, 4. a 5. sloku složil básník Karel Leger (*21.9.1859 Kolín, + 6.4.1934 Kolín, básník, statkář). Ve 4. sloce je veršovaný citát z knihy proroka Izajáše 2, 4. "Překují své meče na radlice." - roztavil meč, vzdělal pluh (Iz 2,4.).

3.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Tam Hradčany zlatolesklé,
svědkové jsou slávy české,
k nebesům se hrdě pnou,
k činům slavným Čecha zvou!
Tam, kde bydlí národ pilný,
pod Hradčany, domov můj,
pod Hradčany, domov můj!

4.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Potem země posvěcená
utrpením vykoupená,
jak ji předkům svěřil Bůh,
roztavil meč, vzdělal pluh.
Drahá je mi rodná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

Původní slova Karla Legera:

4.

Kde domov můj,
kde vlast je má?

Potem práce posvěcená
utrpením vykoupená,
jak ji
svěřil otcům Bůh,
nehájil meč, vzdělal pluh.
Drahá, krásná, slavná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

 

5.

Kde domov můj,
kde vlast je má?
Bože věčný láskou svojí,
chraň tu zemi v každém boji,
k práci pilné sílu dej,
lidu svému požehnej!
Nechať zkvétá rodná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

 

5.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Bože věčný láskou svojí,
chraň mou zemi v každém boji,
k práci pilné sílu dej,
lidu svému požehnej!
Dej ať vzkvétá rodná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

 

6.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Bože mocný Hospodine,
ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj,
věčný Bože při něm stůj.
Světovládný Hospodine,
chraň slovanský domov můj,
chraň slovanský domov můj!

 K pohřbu Josefa Kajetána Tyla dvě sloky písně složil Josef František Smetana OPraem. (* 24.3.1801, + 18.2.1861), bratranec Bedřicha Smetany.

POHŘEBNÍ PRO J.K.TYLA (2. sloky)

Kde domov můj,
kde domov můj.
Cesta tvoje dokonána,
žití truchlohra dohrána.
Milovaný druhu náš,
v chladném hrobě spočíváš,
v klidném lůně věrné matky,
zem posvátná, domov tvůj,
země česká, domov tvůj!

 

 

Kde domov můj,
kde domov můj.
V nadhvězdné té nebes vlasti,
tam jsi zbaven zemských strastí.
Milostivý buď ti Pán,
od Něho jsi povolán.
Ať dá tobě v ráji věčném,
s vyvolenci, domov tvůj,
s vyvolenci, domov tvůj!

 

Píseň Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj" byla přeložena do 20 jazyků. Vytvořeno 90 parafrází a parodií. Jednu z nich napsal v roce 1859 Jan Neruda. Ostatní byly vytvořeny v 19. a 20. století.

V roce 1897 vyšla v Křesťanském kancionálu další verze s duchovním obsahem pod označením Neznámý autor (kazatel Svobodné reformované církve, dnes Církev bratrská, Alois Adlof 1861-1927):

1.

Kde domov náš,
kde domov náš.
Ne zde v světě, hřích kde bují,
ledné smrti větry dují,
strast kde stíhá den co den,
radost prchá jako sen.
Ach, zde není domov pravý,
v nebesích je domov náš,
v nebesích je domov náš!

3.

Kde domov náš,
kde domov náš.
Tam, kde oko naše spatří,
drahé naše sestry, bratří,
duch kde v míru spočine,
Pán až milý pokyne.
Ano, tam je domov pravý,
v nebesích je domov náš,
v nebesích je domov náš!

2.

Kde domov náš,
kde domov náš.
Tam, kde Kristus, slunce skvoucí,
září blaha nehasnoucí,
v roucho slasti odívá.
Tam je domov náš nejdražší,
v nebesích je domov náš,
v nebesích je domov náš!

 

 

Hymny používané na území našeho státu od raného středověku:

První písní, která plnila funkci státní hymny v dnešním smyslu byla píseň:
      Hospodine, pomiluj ny. Vznikla na přelomu 10. a 11. století. Jejím autorem je podle tradice druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Jeho autorství nebylo potvrzeno, ale je prokázáno, že sv. Vojtěch složil několik písní. V době, kdy pobýval v Polsku složil píseň k Panně Marii "Bogorodzica" (Bohorodičko). V písni Hospodine pomiluj ny jsou ještě některá slova staroslověnská a závěr je v řečtině. Píseň se zpívala při liturgických shromážděních, ale i při nastolování nového knížete.

Původní text:

Hospodine pomiluj ny,
Jezu Kriste pomiluj ny.
Ty Spase vsieho mira,
spasiš ny i uslyšiž,
Hospodine hlasy nasie.
Daj nám vsiem Hospodine
žizň i mir v zemi.
Krleš, Krleš, Krleš.

 

Nový text:

Hospodine ulituj nás,
Jezu Kriste ulituj nás.
Spasiteli všeho světa,
spasíš nás i uslyšíš,
Hospodine hlasy naše.
Dej nám všem Hospodine
hojnost, pokoj v naší zemi.
Kyrie eleison.

 

Vysvětlení: pomiluj ny = smiluj se nad námi.
              Krleš = Kyrie eleison = Pane, smiluj se.

 

Druhá píseň s funkcí státní hymny byl svatováclavský chorál:

Svatý Václave.

Svatováclavský chorál vznikl ve 12. století a měl pouze 3. sloky. Původní česká tradice ze 17. století příčítala autorství  slov i hudby arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, nebo jeho nástupci arcibiskupovi Janu Očkovi. Prosba ke svatému knížeti „utěš smutné, zažeň vše zlé“ ukazuje na vznik písně pravděpodobně v době braniborské okupace (1278 - 1283). Ve 14. a 15. století přibyly další dvě sloky: „Ty jsi dědic české země“ a „Maria, matko žádoucí“. V rukopisu litoměřickém z 15. století jsou uvedeny další sloky s prosbou k českým světcům, ale později se přestaly používat. V 19. století dostal chorál konečnou podobu, která je dodnes známá. V roce 1918 po vzniku Československa požadovali někteří občané nové republiky, aby byl chorál uzákoněn za státní hymnu.
      Po staletí je chorál zpíván při významných katolických i státních svátcích. Kněz a spisovatel Jakub Deml (1878-1961) řekl: „Svatováclavský chorál obsahuje z hlediska morálních hodnot myšlenky věčně živé, které odpovídají i ignorovaným požadavkům přítomnosti“. Básník Otakar Březina prohlásil, že je mu to líto: „když se vznešená svatováclavská hymna nestala státní hymnou osvobozeného národa“. 

      Nejstarší zápis svatováclavského chorálu je z roku 1368 v kronice pana Beneše Krabice z Weitmile a má tři sloky.

 Původní text:

Swaty Waclawe wewodo Czeske zemie
kniezie nass pros za ny Boha
swateho Ducha
Kyrieeleison.

Nebeské jesť dvorstwo krásné
blazie tomu ktož tam pójde
w zivot wieczny, ohen jasny swateho Ducha
Kyrieleison

Pomoci twe zadamy smiluj sie nad námi
utieš smutné otzen wsie zlé swaty Waclave
Kyrieleison

 

V litoměřickém kancionálu z roku 1475 je připsáno dalších šest slok:

Angele swieti nebessti raczte nas k sobie przwiesti
ku kdez slawa neprzestawa wieczneho Boha
Krysteleyson

Marya matko zaduczie tys kralowna wssemohuczie
prosiz za ny za krziestiany Hospodyna
Krysteleyson

Wssickni swieti spomahayte zahynuti nam nedayte
w swietie w bludnem at nezahynem
Krysteleyson

Hrziechuow se nasych lekamy spomoczi wassie zadamy
swaty Wite slawny Woytiesse
Krysteleyson

Wy ste diediczi czeske zemie raczte pomnieti na swe plemie
nedayte zahynuti nam y buducziem
swaty Zykmunde swaty Prokope swata Ludmilo
Krysteleyson

Bohu Otci chwalu wzdaymy swatym se krzizem pozehnaymy
we gmeno Otce y Syna geho y swateho Ducha
Krysteleyson
Amen.

     

V rukopise univerzitní knihovny v Praze je ze 16. století 10. sloka:

Tys nass diedicz Czieske zemie rozpomeň se na swee plemie
neday zahynuti naam y buduczym swaty Wacslawe
Kristeleyson.

 

Současný text:

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha!
Kriste, eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám i budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kriste, eleison.

Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina!
Kriste, eleison.

Andělé svatí nebeští, račte nás k sobě přivésti,
tam, kde chvála nepřestává věčného Boha.
Kriste, eleison.

Všichni svatí, za nás proste, zahynouti nám nedejte,
svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde, svatý Prokope,

svatý Vojtěše, svatý Jene Nepomucký,
svatá Ludmilo, svatá Anežko, svatá Zdislavo,
svatý Václave!
Kriste, eleison.

Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme:
Ve jménu Otce i Syna jeho i Ducha Svatého.
Kriste, eleison.

 

Třetí hymnou na našem území byla rakouská císařská hymna:

Zachovej nám Hospodine

 Tuto hymnu v roce 1797 složil pro císaře Františka II. skladatel Josef František Haydn (1732 -1809), na základě chorvatské lidové písně "Vjutro rano se ja stanem"). Text - Jan Gabriel Seidl (1804 -1875).

1.

Zachovej nám Hospodine
císaře a naši zem.
Dej, ať z víry moc mu plyne,
ať je moudrým vladařem.
Hajme věrně trůnu Jeho
proti nepřátelům všem.
Osud trůnu Habsburského
Rakouska je osudem.

3.

Čeho nabyl občan pilný
vojín zbraní zastávej,
uměním i vědou silný
duch se vzmáhej, jasně skvěj.
Bože račiž přízeň dáti
žehnej vlasti milené,
slunce Tvé ať v míru svítí
na Rakousko blažené.

5.

Císaři po boku vládne
rodem, duchem spřízněná,
v kráse, která neuvadne,
císařovna vznešená.
Bože račiž přízeň svoji
Habsburskému domu dát,
Františkovi Josefovi
Alžbětě rač požehnat!

(a Karlovi Františkovi
i Zitě rač požehnat!
)

 

2.

Plňme věrně povinnosti,
braňme právo počestně.
A když třeba, s ochotností
v boj se dejme statečně.
Na paměti vděčně mějme.
slávu vojska vítěznou.
Jmění, krev i život dejme
za císaře, za vlast svou!

4.

Stůjme k sobě v každou chvíli
svornost jenom moci dá.
Spojené kde vládnou síly,
vše se snadno překoná.
Když se ruka k ruce vine
tak se dílo podaří.
Říš Rakouská nezahyne
Sláva vlasti, císaři!

 6.

Rozpomeň se, Hospodine, 
na svou nejvěrnější říš!
Její sláva nepomine     
vždy jí znovu obrodíš.
         
Koruna dnes stále kryje              
mocný panovníkův trůn!
Navždy žije monarchie,   
Habsburský jí vládne dům!

V 5. sloce Rakouské císařské hymny byl vždy jmenován nový panovník se svojí manželkou. Poslední jmenovaný byl bl. Karel I. a jeho manželka Zita.
     I když se monarchie rozpadla v roce 1918, byla napsána sloka i pro případného korunního prince a následníka trůnu Ottu (*20.11.1912, +4.7.2011), prvorozeného syna posledního rakouského císaře blahoslaveného Karla I a císařovny Zity.
     Sloku z německého originálu přebásnila Mgr. Kateřina Nohlová.

5. a)

Ve vyhnanství cizích zemí
bdíš, rakouská naděje.
Otto, lid jak skála pevný
věren Tvojí vládě je.
Slávu dávnou, zítřků štěstí
dej Ti Bůh, můj císaři.
Ať se vrátíš domů se ctí,
vlast Tvá v míru zazáří.

 

Ve 3. sloce slova: "Čeho nabyl občan pilný", upravili Češi jako satiru na spolupracovníky tajné policie a slova dostala tento význam: "Čehona byl občan pilný." 

-----------------------------------------------------------------------------------------

 

Státní pečeť České republiky

 Státní pečeť o průměru 45 mm tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něho je v kruhu opis "ČESKÁ REPUBLIKA". Pečeť má v držení pouze prezident České republiky.

 

Standarta prezidenta České republiky

Standarta má čtvercový formát (standartní = stejný, ustálený, čtvercový rozměr).

  

 

Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis  PRAVDA VÍTĚZÍ  na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.

Jediným skutečným uživatelem standarty je prezident České republiky a jen ten ji může použít k označení sídla prezidenta republiky v době jeho přítomnosti v České republice (Pražský hrad, zámek v Lánech a další) a dopravního prostředku používaného prezidentem republiky.

HESLO: " Pravda vítězí " na vlajce prezidenta České republiky. Původně znělo: Pravda Páně vítězí - Veritas Domini vincit, nebo Pravda Boží vítězí - Veritas Dei vincit.
     Toto heslo bylo převzato z biblické doby a dostalo se na prezidentskou standartu. Ve starozákonní (apokryfní) třetí knize Ezdrášově, 3. kapitola, verš 12.: Strážce perského krále Dareia Žid Zorobábel napsal, že ,,nade vším vítězí pravda."(3 Ezd 3,12). ,,Pravda však zůstává ve své síle po věky, žije a vládne po všechny věky." (3 Ezd 4, 38). Tyto dva citáty napsal mistr Jan Hus ve svých listech. První napsal v roce 1413 a druhý citát použil v listu pražské univerzitě z vězení v Kostnici.
     V Jenském kodexu je vyobrazena husitská korouhev s nápisem: Veritas Dei vincit - Pravda Boží vítězí. Toto heslo používal český král Jiří z Poděbrad a husitský arcibiskup Jan Rokycana dal heslo ze zlatých písmen připevnit na průčelí Týnského chrámu.
     V 19. století oživil myšlenku tohoto hesla "Otec národa" František Palacký s tím, že ho používali husité. V roce 1851 Palackého podpořil Václav Hanka a tvrdil, že heslo Pravda Páně vítězí měl Jan Žižka napsané na husitských praporcích zlatým písmem.
    Československá republika se svými představiteli přiklonila k husitským tradicím a k tomuto heslu. 30. 3.1920 se tato myšlenka stala heslem naší republiky.
    V roce 1990 (ČSFR) byl v z důvodu rovnoprávnosti Čechů a Slováků na standartě z jedné strany český nápis  PRAVDA VÍTĚ  a z druhé strany nápis ve slovenštině PRAVDA VÍŤA. Později změněn na latinský nápis VERITAS VINCIT.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA