Jdi na obsah Jdi na menu
 


Heraldika

      Heraldika (lat. heraldus = hlasatel) je pomocná historická věda o znacích. Osamostatnila se v 19. století. Dodržuje pravidla při tvorbě znaků. Zabývá se znaky jednotlivců, obcí, států a organizací. O správnost heraldiky se starají heroldi (herolti, řecky herméneos, latinsky heraldus, germánsky hariowisus - znalec symbolů pohanských božstev kultů a rodokmenů). Herold nosil zvláštní oděv ve tvaru dalmatiky a na něm byl vyšitý erb jeho pána. V České republice o heraldické záležitosti pečuje Heraldická komise Poslanecké sněmovny Parlamentu.
      Heraldikové musí být znalci dvou složek - vědy a umění. Musí být znalci jak správně kreslit znaky. V 19. století heraldika poklesla, protože se o ni pokoušeli lidé, kteří ji neznali. Od nich vycházeli návrhy, které se nedají označit za znak.
      Heraldika je propojena s dalšími naukami: genealogií (rodokmeny), vexilologií (nauka o vlajkách), sgrafistika (nauka o pečetích) a s dějepisem.
      Evropská heraldika vznikala v letech  1095, 1135 - 1155/1270 v době křížových výprav. Křižáci se vydávali osvobodit Boží hrob a místa spojená se životem Ježíše Krista ve Svaté zemi. Vzhledem k tomu, že vojáci neznali písmo, začali v křížových výpravách používat obrazové symboly. Prvním a hlavním symbolem se stal kříž, znak křesťanů.
      Od 13. století byla k erbu na štítu přidávána helma a klenot s dalšími symboly, které s ním vytvořily znak. První země, kde začaly vznikat heraldické erby byla Francie, Anglie, Itálie, Španělsko, Německo, Polsko a České království.
      Používání znaků se přeneslo od rytířů a panovníků do církevní oblasti. Své znaky dostala i nově zakládaná města a nakonec byly znaky udělovány cechům. Poslední erb na území Rakouska-Uherska byl vydaný v listopadu 1918 císařem bl. Karlem I.
    

Heraldika má pevný řád a pravidla, která se musí dodržovat.

Základní pravidla heraldiky:

Pravidlo levé a pravé strany. Znaky se kreslí a popisují z postavení štítonoše. Z pohledu diváka je to opačná strana.
      Takto se popisují strany v římskokatolických kostelích, kdy vodítkem je vyobrazení ukřižovaného Ježíše Krista na svatostánku.
      Stejně je dána pravá a levá strana, pokud podáme druhému člověku pravou ruku. Svoji pravou ruku podávám na svoji levou stranu, ale na pravou stranu druhého člověka.

Pravidlo kovů, barev a kožešin: Mezi hlavní zásady heraldiky patří pravidlo, že se nesmí klást kov na kov a barva na barvu. Tato zásada má několik výjimek. První výjimku má znak Jeruzalémského království, kdy velký zlatý kříž a čtyři malé křížky jsou položeny na stíbrné pole.
      Kovy se používají dva: zlato a stříbro. Nahrazují se žlutou a bílou barvou.
      Barvy se používaly čtyři základní: červená, modrá, zelená a černá. Později byla přidána purpurová a přirozená. V novověku přibyla oranžová, hnědá a šedá.
      Čtyři kožešiny: hermelín (bílá kožešina s černým ocáskem z lasice hranostaje: černé ocásky na bílém poli), kunina (hnědá kožešina z kuny, znázorňuje se červenou barvou), sobol (podobný kuně, znázorňuje se černou barvou) a popelčina (bílé zvonečky na modrém podkladě). Popelčina je kožešina ze sibiřských veverek bělek. Veverky žijí na území, kde je většinu roku sníh. Jejich ruské jméno dalo název pro "starou belu". Původně Rusové platili veverčími kůžemi bělami, nebo také belami. Když byla kůže zpuchřelá a stará nestála za nic, neměla žádnou cenu (stará bela).

Pravidlo kresby heraldické figury. Obecná figura vyplňuje pole štítu, ale nedotýká se okrajů. Erbovní zvíře vždy vykračuje pravou nohou. Figury jsou kresleny schématicky a nemohou být kresleny realisticky.
      Obecné figury:
      1) nadpřirozené - bájné z antiky, křesťanské
      2) přirozené - člověk, zvíře, rostliny, slunce, hvězdy
      3) vytvořené (umělé) - zbraně (meč ap.), nářadí
      4) kříž - může být heroltskou i obecnou figurou
      Heroltská figura je linka, která dělí pole štítu na různé tvary. Heroltské figury vznikají polcením (půlení svisle), dělením (vodorovně), nebo obojím. Další figury vznikají dělením pokosem (od pravého horní rohu k dolnímu levému), nebo pošikem (šikmo od levého horního rohu k dolnímu pravému).

Pravidlo přilbice a praporu. Přilbice se během staletí používala v různých tvarech a názvech. Ve znaku má stejný směr jako štít. Nakloněný štít má pouze jednu přilbici. Přilbice je pevně na štítu v barvě leštěného železa, pouze královská přilbice může být zlatá.
      Klenot zdobí přilbici a je ve stejném směru. Na klenotu se většinou opakuje erbovní znamení. Jeho upevnění na přilbici bylo zakrýváno pokrývkou (točenice, fanfrnochy).
      Znamení na praporu má hlavu hledící k ratišti (žerdi).

Štít byl používán jako ochrana proti nepříteli. V obdobích od 12. - 18. století bylo několik druhů štítů. Štít je nejstarší částí znaku. Na štít bylo namalováno heraldické znamení - erb.
      

Čeští významní heraldici: 

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle *1540/1543 Sierpc, +27.12.1614 Lvov, polský a český historik.

František Palacký *14. 6.1798 Hodslavice, +26. 5.1876 Praha, český historik, zakladatel českého dějepisectví, zvaný Otec národa.

Martin Kolář *18. 6.1836 Švihov, +15. 5.1898 Tábor, český gymnaziální profesor, historik. Celý život sbíral materiál o heraldice a z jeho pozůstalosti vydal v roce  1902 August Sedláček Českomoravskou heraldiku.

Vojtěch Král z Dobré Vody *20. 4.1844 Mladkov, +6. 7.1913 Vavřinec u Mělníka, český heraldik, sfragistik, sběratel, ilustrátor a cvičitel Sokola.

August Sedláček *28. 8.1843 Mladá Vožice, +14. 1.1926 Písek, český historik, sfragistik.

Josef Pilnáček *9. 2.1883 Černá Hora u Brna, +21. 2.1952 Vídeň, moravský historik a genealog.

Břetislav Štorm *21.6.1907 Řevničov (u Rakovníka), +11.6.1960 Praha, český heraldik, architekt a grafik. Člen řádu sv. Lazara. Vytvořil několik erbovníků. Navrhoval na příklad liturgické předměty, insignie Palackého univerzity v Olomouci v roce 1946, v roce 1957 insignie pro kanovníky kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na Karlštejně. Restauroval mnoho našich hradů a zámků.

Karel VI. Maria Josef Jan Nepomuk Cyril Metoděj kníže Schwarzenberg *5.7.1911 Čimelice, +9.4.1986 Vídeň, český spisovatel a heraldik. Bojoval proti nacismu, po únoru 1948 odešel do exilu. 

Zdeněk Maria Zenger *5.11.1913 Mladá Boleslav, +28.3.1988 Praha, JUDr., redaktor, grafik a fotograf.

Jiří Louda dr. h. c., *3.10.1920 Kutná Hora, + 1.9.2015 Olomouc, významný český heraldik, knihovník a plukovník v.v. Navrhoval znak ČSFR a standartu prezidenta (1990) i současný český znak a standartu prezidenta ČR (1992).

PhDr. Milan Michael Buben, Ph.D., *25.5.1946 Praha, český historik, profesor na KTF UK a FF UK, magistrální rytíř Suverenního řádu maltézských rytířů.

PhDr. Karel Müller *13.4.1958 Ostrava, český historik, archivář a ředitel Zemského archivu v Opavě.

PhDr. Karel Maráz, Ph.D., *16.8.1971 Brno, český historik, profesor a vědecký pracovník Ústavu pomocných věd historických a archivnictví FF MU Brno.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA