Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze

a jeho svržení

Sloup Neposkvrněné Panny Marie - Immaculaty.

Postaven 26. 4.1650.

Posvěcen 13. 7.1652.

Zbořen 3.11.1918.

    Malou Stranu obsadili Švédové 25. 7.1648 díky zradě a vydrancovali Pražský hrad. Vojáci se pokusili dobýt 31. 7. Staré a Nové Město pražské. Jediná cesta vedla přes Kamenný (Karlův) most.
      Obránci (měšťané, řemeslníci a studenti Univerzity Karlovy) vytvořili Mariánskou legii proti vycvičené a vyzbrojené švédské armádě. Obránce vedl jezuita pater Jiří Plachý, který měřil 195 cemtimetrů. Obránci se rozhodli uhájit Karlův most a vstup do Starého Města. Nejtěžší boje byly ve dnech 6. - 11.10.
      Ve chvíli, kdy jim docházely síly, obrátili se k nebi a prosili o pomoc Boha na přímluvu Panny Marie. Slíbili, že když zachrání Prahu před zničením, postaví Panně Marii z vděčnosti a na poděkování za pomoc a ochranu sloup s její sochou na Staroměstském rynku. Proto socha představovala Pannu Marii Neposkvrněnou (Immaculatu). Další útok byl 24.10. do 1.11.1648. Ten den švédský velitel v Praze, následník trůnu princ Karel Gustav dostal zprávu o míru (24.10. den podepsání Vestfálského míru).
      Pražané uhájili Staré i Nové Město před silným nepřítelem a dodrželi svůj slib, který dali ve své největší tísni a postavili sloup se sochou Panny Marie Neposkvrněné - Immaculaty. Po skončení Třicetileté války požádali Pražané císaře Ferdinanda III. o pomoc při postavení Mariánského sloupu. Císař byl velkým mariánským ctitelem a jejich žádosti vyhověl. Podpořil stavbu velkou finanční částkou. Mariánský sloup v Praze se stal druhým z mariánských sloupů v Evropě po této nejhroznější válce.
      Základní kámen byl položen 26. 4.1650 nejvyšším hofmistrem království českého Bernardem Ignácem z Martinic za účasti velkého množsví Pražanů.
      Sloup byl postaven na místě, kde stával pranýř, na který saští vojáci přibili 29.3.1632 Staroboleslavské Paladium. Mariánský sloup byl zhotoven z pískovce z lomů u Žehrovic. Nedochovalo se jméno architekta, autor sloupu je sochař Jan Jiří Bendl (+1680) se svými tovaryši. 26. 9.1650 byl vztyčen 6 metrů vysoký dřík sloupu na schodech podstavce. 30. 9. byla na vrchol sloupu postavena socha Neposkvrněné Panny Marie. Podstavec sloupu tvořily tři stupně se schody. Na horním stupni byla balustráda se zábradlím a sloupky. Na čtyřech sloupcích stály sochy andělů, kteří bojovali s ďábly. Uprostřed nich byla kaplička s obrazem Panny Marie Rynecké ze 14. století. Obraz byl nazýván druhým Paládiem země České. Immaculata byla v nadživotní velikosti, hlavu otočenou k nebi a sepnuté ruce. Pravou nohou stála na hlavě draka (ďábla) s křídly. Kolem hlavy měla svatožář (gloriolu) s dvanácti hvězdami. Sloup byl vysoký 15,85 m.
      Sloup posvětil 13. 7.1652 pražský arcibiskup Arnošt kardinál hrabě Harrach (+1667) za účasti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV. Nápis na sloupu: "Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař".
      Sloup ukazoval (gnómon) pražský čas. Na náměstí byl vydlážděn stezník. Ve chvíli, kdy se stín sloupu kryl se stezníkem bylo v Praze poledne oznámeno výstřelem z hmoždíře. Od roku 1988 je v dlažbě kovový pražský poledník.
      Sloup byl poprvé opraven v roce 1706. Další oprava v roce 1757, když Prahu odstřelovali Prusové. Sloup byl zasažen dělovou koulí, která zničila sochu anděla na pravém předním podstavci. V roce 1858 byla socha anděla nahrazena novou kopií od sochaře Kamila Bohma. V roce 1824 byla provedena generální oprava sloupu. Naposledy byl sloup opraven v roce 1904.

Svržení sloupu
Za týden po vzniku nového svobodného státu Československé republiky (28.10.1918) byl sloup v neděli 3.11.1918 stržen davem, který přišel z tábora socialistického lidu na Bílé Hoře u mohyly bitvy. Proslovy na tomto shromáždění byly proti rakouské monarchii a proti katolické církvi. Rozvášněný dav pod vedením socialisty Františka Sauera ze Žižkova (tehdy samostatné město) strhl sloup. Sauer byl silně opilý a sám nemohl vylézt na hasičský žebřík. Hlasitě křičel, podle očitých svědků silně řval. Takže sloup nestrhli Pražané, ale Žižkováci.
      Událost popsal v roce 1923 organizátor stržení, František Sauer (* 1882) v knize: "Naše luza jezuité a diplomaté". V té době byl skutek promlčen.
      Sauer stržení sloupu připravoval už dávno, protože podlehl známé myšlence, že sloup byl postaven na památku bitvy na Bílé hoře. Socialisté rozhodli o stržení po generální stávce 14.10.1918 a stržení připravovali od 31.10.1918. Sauerův spolustraník Josef Tuháček sháněl dva dny na stavbách nářadí pro stržení, ale nesehnal. Organizátoři zapojili do akce ředitele Obecního dvora Holana na Žižkově, který nadšeně souhlasil a nařídil veliteli žižkovských hasičů Bedřichu Zedníčkovi, aby zajistil materiál ke zboření sloupu.
      3.11 byl svolán tábor socialistického lidu. Po jeho skončení byl průvod veden na Staroměstské náměstí, kam přijel ze Žižkova hasičský vůz s vybavením ke zboření sloupu. Hasiči zajeli za pomník M. Jana Husa. Dav dorazil na Staroměstské náměstí za šera kolem 17. hodiny. Bylo rozsvíceno 8 lamp.
      Neznámý muž běžel do Obecního domu, kde sídlil Národní výbor a žádal, aby bylo stržení zabráněno. Musel se probojovat přes sokolské stráže. Zástupci Národního výboru nejdříve odmítli "zasáhnout proti masám", ale pak na Staroměstské náměstí odjeli autem tři členové výboru, mezi kterými byl i Václav Vilém Štech a Cyril Dušek. Postavili se proti stržení, ale byli odraženi. Žižkováci se jim posmívali: „Vy jste národní výbor, my jsme národ.“ Historik V. V. Štech požadoval vybrat obraz Panny Marie Rynecké. Sauer vylomil mříž, podal obraz a 6 stříbrných svícnů. „To bylo pánům odevzdáno a oni se smutně vzdálili.“ (píše Fr. Sauer).
      Proti stržení sloupu se postavil Václav hrabě Kounic, který šel proti davu, ale byl surově zbit. Jedna zbožná žena si klekla na místo, kam měl sloup dopadnout. Sauer zvolal: „Natáhnout lano, pohřbíme paní pod sloupem!“ V posledním okamžiku s pláčem utekla. Žižkovským hasičům přišli na pomoc sokolové pod vedením Augustina Očenáška a výrostci ze Žižkova. Okolo stálo mnoho mužů s holemi a železnými tyčemi a velice tvrdě zabraňovali v přístupu ke sloupu každému, kdo by ho chtěl chránit.
      Sloup se trochu pohnul a lano prasklo. Nebylo umístěno nad poloviční výší sloupu. Bylo omotáno dalších 5 lan do větší výšky pod hlavici sloupu. Lan se chytilo asi 50 lidí a rozkývali sloup, který dopadl na dlažbu. Sauer napsal, že hlava Panny Marie odletěla „jako uťatá". Ze sochy Panny Marie odpadla hlava a skutálela se k nohám 17 letého mladíka Jaroslava Seiferta (1901-1986). Jaroslav Seifert napsal v roce 1968 o tomto zážitku, který ho trápil celý život, velmi emotivní báseň.
      Hlava sochy Panny Marie byla nalezena v roce 1957 a odkoupena do muzea.
      Staroměstským náměstím se rozlehla dunivá rána, zvedl se oblak prachu a sloup se sochou Panny Marie ležel na dlažbě Staroměstského náměstí.
      Po shození sloupu a sochy Panny Marie žižkovský pěvecký sbor pod vedením sbormistra Kučery zazpíval Dobrú noc, má milá, dobře spi, nech se ti zdávajú sladké sny“ a potom většina přítomných zpívala píseň: Na břehu Rejna, hranice vzplála“, „Kde domov můj“, „Pryč s tyrany“ a další písně.
      Organizátoři vztyčili rudý prapor. Bylo 18.25 hodin. Slova se ujal socialista A. Chmelík a Jan Skála (později se stal náměstkem primátora) a pronesli oslavné proslovy na shození symbolu temna. Potom vystoupilo několik mladíků, kteří drželi rudé prapory. Jeden z nich přednesl báseň o mrtvých legionářích. Večer odešli Žižkováci za zpěvu husitského chorálu a husitských písní na Žižkov, někteří chtěli jít na Karlův most. U trosek sloupu se začali shromažďovat lidé, kteří se modlili.
      Po telefonické zprávě, že ničení bude pokračovat na Karlově mostě, byli povoláni vojáci, kteří uzavřeli most. Pražané bránili dalšímu ničení na Karlově mostě, kdy měly být shozeny sochy světců do Vltavy a hlídali sochy přímo na mostě. První měla být shozena socha sv. Jana Nepomuckého. Karlův most byl hlídán do 6. listopadu.
      Socha Panny Marie spadla ze sloupu ve vzduchu z výšky 13 metrů. Rozbila se na sedm kusů a několik malých úlomků. Ty si lidé odnášeli na památku. Druhý den po stržení se na troskách objevil věnec s černými stuhami a nápisem: Plným jménem protestuji. Zdenka Braunerová“. (Zdenka Braunerová 1858-1934, malířka a grafička). Zničení sloupu odsoudil také sochař Josef Václav Myslbek. 4. a 5.11. hlídali vojáci trosky sloupu. Pak byly odvezeny na Staroměstskou radnici. 19.12.1918 bylo místo zadlážděno a na Staroměstském náměstí byl odpoledne přivítán prezident T.G.Masaryk.
      Podle svědků řídili shození sloupu tři muži. Dva byli v civilu a jeden v italské legionářské uniformě. Sauer byl jen nastrčenou figurkou. Měl slíbenou zlatou svatozář s hvězdami, ale cítil se podveden, když zjistil, že je to pozlacená měď.  
      Podle novinového článku z roku 1922 se svržení Mariánského sloupu měla zúčastnit Milada Králová (*25.12.1901, od roku 1927 provdaná Horáková, +27.6.1950) a měla uvázat smyčku kolem krku Panny Marie. Její přítomnost na náměstí je možná, ale její aktivita je velice nepravděpodobná.


      Od roku 1915 stojí na Staroměstském náměstí monumentální sousoší mistra Jana Husa. Před něj měla padnout socha Panny Marie, jako symbol pokoření. Mistr Jan byl velkým ctitelem Panny MArie (a sv. Václava) a napsal k Panně Marii tuto modlitbu:

Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie  a pozdravujme Ji.
  Já ubohý, jak budu schopen chválit Svatou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit Tu, kterou pzdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch Svatý a kterou obdivuje celý svět.
   Máme k ní tedy přistupovat s bázní a úctou a chválit Ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví ani hříšníci neměli ustávat v Její chvále. Neboť v Ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha Svatého, je v Ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás. (M. Jan z Husi)

 

Obnova sloupu ?

 

     V roce 1990 byla založena Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Prvním čestným předsedou se stal tehdejší pražský arcibiskup František kardinál Tomášek.
      3.11.1993 položili členové Společnosti základní kámen k novému sloupu na Staroměstském náměstí. Na tomto kameni byl ve 4 jazycích (česky, latinsky, německy a anglicky) nápis: "Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup". Tyto nápisy na příkaz Magistrátu zanedlouho odsekal "neznámý" vandal. Ponechal pouze části nápisu: "Zde stál .... Mariánský sloup".
      V roce 2017 požádal pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka Ekumenickou radu církví o podporu při navrácení Mariánského sloupu na náměstí a zlatého husitského kalicha na Týnský chrám, který tam byl v době vlády Jiřího z Poděbrad.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA