Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sochy svatých na Karlově mostě

Od Staroměstské mostecké věže na Malou stranu (vlevo), jižní strana mostu:

 

ivo.jpg  Sv. Ivo – autor Matyáš Bernard Braun (1711). Sousoší představuje starého muže a vdovu s dítětem, kteří vzhlíží ke sv. Ivovi. Ten se zastával slabých proti nespravedlnosti. Postava Spravedlnosti s mečem a váhami má zavázané oči. Na reliéfu je mše na usmíření mezi matkou a synem. Sochu objednala a zaplatila právnická fakulty UK. Socha je z hořického pískovce. Kopie z roku 1908. Autor kopie František Hergesel mladší. Sv. Ivo je patron právníků.

 

 

 

 

 

marketa--alzbeta-durynska--barbora.jpg    Sv. Barbora, Markéta a Alžběta – autor Jan Brokoff se synem Ferdinandem Maxmiliánem (1707). Sousoší svatých panen. Uprostřed stojí sv. Barbora, nalevo sv. Markéta a vpravo sv. Alžběta Uherská (Durynská). Sousoší zaplatil císařský rada a přísedící zemského soudu Jan Václav Obytecký z Obytce. Jeho znak je pod sv. Markétou, pod sv. Alžbětou je znak jeho manželky. Latinský nápis pod sochou sv. Barbory: Modlete se za nás nyní i v hodině smrti. V roce 1852 sousoší opravil Josef Max. Na Karlově mostě je kopie. Sv. Barbora je patronkou horníků, sv. Markéta proti zlu a sv. Alžběta je patronkou chudých.

 

 

 

 

pieta.jpg     Pieta (Oplakávání Krista) – autor Emanuel Max (1859). Na tomto místě stála původní Pieta Jana Brokoffa (1695), poničená v roce 1848 spolu s vedlejší sochou sv. Josefa. V roce 1859 byla převezena na nádvoří do zahrady nemocnice a kláštera Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Sousoší bylo zaplaceno z veřejné sbírky. Na klíně Panny Marie leží Ježíš, napravo je Marie (Máří) Magdaléna, uprostřed sv. Jan Evangelista, nad nimi je kříž s nápisem INRI. Na podstavci je latinský nápis: Ó vy všichni, kteří jdete kolem, postůjte a vizte, je-li bolest vaše jako je bolest má. Na tomto místě byla v 15. století postavena boží muka, která spadla při povodni v roce 1496 povodeň. Zde bylo popraviště a nepoctiví pekaři se pouštěli do Vltavy. Vyhlašovaly se tady významné události.

 

  

josef.jpgSv. Josef s Ježíškem – autor Emanuel Max (1854). Původně zde stála socha sv. Josefa od Jana Brokoffa (1706), postavena na objednávku Terezie hraběnky Příchovské. Socha byla poničená střelbou v roce 1848 a umístěná v lapidáriu NM.

Tuto sochu sv. Josefa zaplatil pražský velkoobchodník Josef Bergmann. Sv. Josef vede malého Ježíše. Stojí na trámu. Podstavec je pseudogotický. Sv. Josef je patron české země.

 

 

 

 

 

 

 

frantisek-xaversky.jpg  

  Sv. František Xaverský – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff (1711). Sousoší vytvořil ve svých 23 letech a odborníci je považují za jedno z nejhodnotnějších na mostě. Tvář Ferdinanda Brokoffa je na postavě mladíka, který stojí pod svatým Franiškem Xaverským. Sousoší je tvořeno skupinou exotických postav, které pokřtil sv. František Xaverský (Číňan, Tatar, Etiopan a Ind). Nahoře je postava sv. Františka s křížem. Sousoší zaplatila teologická a filosofická fakulty UK. V roce 1890 se sousoší  zřítilo při povodni do Vltavy. V roce 1913 bylo nahrazeno kopií Čeňka Jana Vosmíka. Originál je v lapidáriu NM. Na podstavci je latinský nápis: Svatému Františku Xaverskému z Tovaryšstva Ježíšova, apoštolu Indů a Japonců, miláčku božímu, postavila obojí fakulta theologická i filosofická university pražské 1711.

 


krystof.jpg   

   Sv. Kryštof – autor Emanuel Max (1857). Dříve zde stávala strážnice, která se při povodni 28. února 1784 zřítila. Čtyři strážníci se utopili, pátý se zachytil o mostní pilíř a zachránil se. Sochu zaplatil pražský purkmistr Václav Vaněk z Rodlova. Sv. Kryštof nese na rameni malého Ježíše. Na podstavci je latinský nápis: Kéž by Ten nás, zmítané v moři věků dovedl k přístavu spásy. jejž jsi jako podivuhodné dítě přenesl vlnami. O to tě, nebeský patrone odvážných plavců, prosí měšťané pražští. Původně zde měla stát socha Karla IV., kterou zaplatil František Antonín hrabě Špork a vytvořil ji M. B. Braun. Místodržící s tím nesouhlasili a socha byla převezena do zámku Laxenburg u Vídně. Silák sv. Kryštof - Christophorus = nositel Krista, pocházel z Kaanánu a sloužil Bohu tím, že přenášel pocestné přes řeku. Jednou se mu ukázal Kristus jako malé dítě. Sv. Kryštof  je patron cestujícíhc a řidičů.

 

frantisek-borgias.jpg        Sv. František Borgiáš – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff (1710). Sousoší zaplatil František z Colletů, císařský purkrabí a rentmistr ve Vídeňském Novém Městě. Tradice vypravuje o tom, že sochař hledal model na postavu anděla. Jednoho dne viděl v kostele sv. Tomáše dívku. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijde a sochu vytvoří. Dívka druhý den zemřela. Podle náčrtu dívky začal tvořit anděla, ale potom vytvořil pro anděla svou tvář. Sv. František Borgiáš byl třetí generál řádu jezuitů a jeho socha stojí uprostřed. Vedle něho jsou dva andělé, kteří drží obraz Madony a Svátosti oltářní. Na sousoší jsou vyobrazeny atributy sv. Františka: přilba (byl voják), vévodská koruna (před vysvěcením na kněze, byl místokrál Katalonie) a kardinálský klobouk, který odmítl. Korunovaná lebka připomíná pomíjivost tohoto světa. Na horním podstavci je znak Františka z Colletů.

 

ludmila.jpg 

     Sv. Ludmila s malým Václavem – autor Matyáš Bernard Braun (1720). Původně na tomto místě stála socha sv. Václava mezi dvěma anděly od Ottavia Mosta (1695-1701). V roce 1784 se při povodni zřítila s pilířem do Vltavy. Byla nahrazena Braunovou sochou, stojící původně na rampě Pražského hradu. Sv. Ludmila ukazuje malému sv. Václavovi Bibli. V levé ruce drží závoj, atribut její smrti. Na podstavci je znázorněna vražda sv. Václava ve Staré Boleslavi. Na mostě je postavena kopie od J. Kačera a M. Kačerové z roku 1999, originál je ve vyšehradské Gorlici. Torzo původní Mostovy sochy se nachází v Lapidáriu Národního muzea, některé součásti byly z vltavského dna vyzvednuty až v roce 2004. Sv. Ludmila je patronka babiček a české země.

 

 

 


frantisek-serafinsky--z-assisi-.jpg   Sv. František Serafinský z Assisi – autor Emanuel Max (1855). Původně zde stála socha sv. Františka z Assisi - Serafínského od Františka Preisse (1708), kterou zaplatil Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka. Socha byla přemístěna na nádvoří kapucínského kostela sv. Josefa na náměstí Republiky. Sousoší sv. Františka z Assisi dal zhotovit František Antonín hrabě Kolowrat Libštejnský na památku záchrany císaře Františka Josefa I. při atentátu v roce 1853. Sousoší tvoří tři postavy. Uprostřed stojí sv. František v rouchu Menších bratří (františkánů), po stranách stojí postavy andělů - serafínů (serafů). Na podstavci je latinský nápis: Svatý Františku Serafínský díky za zázračnou záchranu císaře Františka Josefa v roce 1853, František Antonín hrabě Kolowrat Liebštejnský, rytíř řádu Zlatého rouna 1855, pod pravým andělem je český nápis: Anjelum svým přikázal o Tobě, aby Tě ostříhali na všech cestách Tvých. Stejná věta v němčině je pod andělem nalevo. Sv. František z Assisi je patron ekologie a přírody.

 


vincenc-ferrersky--prokop.jpg  Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff (1712). Sv. Vincenc v dominikánském rouchu vzkřísil zemřelého a z posedlého člověka vyhnal ďábla. Sázavský opat sv. Prokop berlou odstrkuje satana. Vedle ďábla je poprsí Saracéna (Turka, Tatara) a Žida, které sv. Vincenc obrátil na křesťanskou víru. Na reliéfu je Poslední soud a Orání sv. Prokopa s čertem. Na podstavci je latinský nápis: Vzkřísil 40 (lidí), 8 000 pohanů k víře katolické přivedl, 70 ďáblů zkrotil; 2 500 židů ke Kristu přivedl. Oběma patronům sv. Vincenci Ferrerskému a sv. Prokopu: 1712. Obrátil 100 000 hříšníků, Bojte se Boha a ctěte jej, poněvadž nastala hodina jeho soudu. Sousoší zaplatil Romedius Josef František hrabě Thun. Sv. Prokop je český patron.

 

 

 

bruncvik.jpg   Bruncvík (Roland) – autor Ludvík Šimek (1884). Socha stojí na podstavci mimo most. Autor ji zhotovil podle originálu sochy z 15. století od Matěje Rejska. Rytíř v přilbě s taseným mečem, u nohou má českého lva a rukou drží štít se znakem Starého Města pražského. Sochu zaplatila pražská obec, to je Staré Město pražské a vyjadřovala právo Starého Města pražského nad mostem. Podobné sochy rytíře Rolanda stály i na dalších starých mostech, nebo na radnicích (např. v Litoměřicích a v Plzni). Originál byl poškozen švédskou dělostřeleckou koulí za Třicetileté války v roce 1648. Torzo a původní podstavec je uložen v lapidáriu NM. 
Staročeská legenda o Bruncvíkovi vypráví, že se vydal do cizích zemí vydobýt si právo na erb s vyobrazením lva místo dosavadní černé orlice. Lva na jedné ze svých cestách potkal a podařilo se mu ho zachránit před devítihlavou saní. Od té doby ho věrně provázel. Bruncvík vlastnil zázračný meč, který podle pověsti na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům. Po návratu domů ho zakopal na Karlově mostě. Má ho vyzvednout sv. Václav v místě, kde jeho kůň kopytem rozkopne zem na mostě při cestě na pomoc české zemi. Meč zničí nepřátele a bude navždy klid v Čechách. Při opravě Karlova mostu po povodni z r. 1890 byl v mostovce skutečně objeven velký zrezivělý meč. Jedná se o upravenou saskou legendu, ve které se píše o saském a bavorském vévodovi Jindřichu Lvu z Braunschweigu (česky Brunšvik, staroněmecky Bruneczwig).

 

mikulas-tolentinsky.jpg   

    Sv. Mikuláš Tolentinský – autor Jeroným Kohl, některé prameny uvádí i jeho syna Jana Bedřicha (1708). Sochu zaplatili augustiniáni od sv. Tomáše. Sv. Mikuláš Tolentinský podává chléb chudým. Vedle něj je postava andílka s košem chleba. Na podstavci je latinský nápis: Utěšiteli věřících. Svatému Mikuláši Tolentinskému, který ze zázračně vytrysklé krve a z požehnaného chleba stálé zázraky činil.  Pod sochou vpravo je vstup na novogotické schodiště spojující Karlův most s Kampou. Originál sochy je uložen ve vyšehradské Gorlici, na mostě stojí kopie od Jana Jiřikovského z roku 1969. 

 

 

 

 

 

sv.luitgarda.jpg    Sv. Luitgarda neboli Sen Sv. Luitgardy – autor Matyáš Bernard Braun (1720). Sousoší je považováno za nejkvalitnější dílo na Karlově mostě. Sousoší zaplatil opat cisterciáckého kláštera v Plasích E. Tyttl. První známá práce v Čechách sochaře Brauna (bylo mu tehdy 26 let).  Sousoší představuje sv. Luitgardu, které se před smrtí zjevil ukřižovaný Ježíš, objal ji a vyměnil si s ní srdce. Na podstavci je deska s latinským nápisem: Sv. Luitgarda z řádu cisterciáckého. Oživlý bok vydal srdce, jež vyměnil za srdce. Z cisterc. breviáře ke dni 15. června. Objatá rukou ukřižovaného Krista. Vzadu na podstavci latinský nápis: Ke cti sv. Luitgardy postavil cisterciácký klášter v Plassech za opata Evžena Tyttla, probošta u sv. Máří Magd. v České Lípě 1710. Sv. Luitgarda žila na přelomu 12. a 13. století v Belgii. Do řehole vstoupila na volání Krista. Posledních 12 let života byla slepá. Před smrtí se jí ve snu zjevil Kristus. Tuto událost zobrazuje sousoší na Karlově mostě. Kopii z roku 1995 od B. Raka a J. Nováka. Originál v lapidáriu NM. Pod sochou vlevo je vstup na novogotické schodiště spojující Karlův most s Kampou. 

 

vojtech.jpg   Sv. Vojtěch – autor Michal Jan Josef Brokoff (1709). Na soše spolupracoval se starším bratrem Ferdinandem Maxmiliánem. Na podstaci jsou andílci a znak staroměstského konšela a radního Marka Baltazara Joanelliho, který sochu zaplatil. Socha představuje druhého českého biskupa sv. Vojtěcha, jak po návratu z Říma žehná české zemi, v ruce drží Evangelium, které hlásal pruským Slovanům a Maďarům. Na podstavci je znak donátora a latinský nápis: Markus Joanelli, radní Starého Města pražského, veřejné úctě vystavil: 1709.
Slavníkovec sv. Vojtěch založil benediktinský klášter v Břevnově. Vyvraždění svého rodu Vršovci přežil díky tomu, že v té době pobýval v Římě. Odešel jako misionář mezi pobaltské Prusy v Pomořanech, kde zemřel r. 997 mučednickou smrtí. Je světcem uctívaným ve střední Evropě. Originál sochy je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Kopii vytvořili Vojtěch a Karel Hořínkovi (1973). Sv. Vojtěch je patron Čech, Slovenska, Polska a Maďarska.

 

 

jan-z-mathy--felix-z-valois--ivan-cesky.jpg    Sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois a bl. Ivan – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff (1714). Na sousoší je sv. Jan s rozlomenými pouty, vedle něj stojí sv. Felix a pod nimi poustevník sv. Ivan, český patron. Dole ve skále je zamřížovaná jeskyně s třemi uvězněnými křesťany, které hlídá Turek s důtkami (původně s kopím) a pes. Za Turkem stojí jelen s křížem mezi parohy. Připomíná období, kdy oba zakladatelé řádu rozjímali v lese a zjevil se jim jelen s červenomodrým křížem mezi parohy. Nad oknem jeskyně je umístěna kartuš, na které je znázorněn anděl osvobozující dva zajatce, znak donátora a jeho manželky a latinský nápis Jan František Jos. hrabě Thun: 1714. Dílo je také nazývané též Sousoší trinitářů nebo Turek z pražského mostu. Sousoší zaplatil Jan František Josef hrabě Thun. Je to největší sousoší Karlova mostu. Oba francouzští světci byli zakladatelé řádu trinitářů, který vykupoval křesťany z muslimského zajetí. Sv. Ivan zastupuje české světce. Poustevník sv. Ivan s ležícím jelenem připomíná, že všichni tři svatí byli původně poustevníci. Na podstavci je latinský nápis: Když byla vlast zbavena moru a uzavřen mír s Francouzi: 1714, a německý nápis Sochy mostu byly opraveny v roce 1854 za primátora Dr. Wanky. 

 

vaclav.jpg  

 

    Sv. Václav – autor Josef Kamil Böhm (1859). Hlavní patron České země. Sochu zaplatil Pavel Alois Klar, syn zakladatele Klarova ústavu slepců, k 25. výročí jeho založení. Sv. Václav stojí na podstavci s latinským nápisem: Na paměť prvé slavnosti čtvrt století od založení ústavu slepých dětí v Praze 4. října 1857. Na tomto místě stály mostní krámky. Sv. Václav je hlavní patron České země.

 

 

 

 

 

 

 

Od Staroměstské mostecké věže na Malou stranu (vpravo):

 

panna-maria--bernard.jpg   Madona a sv. Bernard – autor Matěj Václav Jäckel (1709). K Panně Marii s Ježíškem vzhlíží sv. Bernard, zakladatel řádu cisterciáků, před kterým stojí anděl s mitrou (opatskou infulí) v ruce. Sousoší zaplatil opat cisterciáckého kláštera v Oseku Benedikt Littwerig. Andělé drží  symboly Kristova utrpení (kříž, hřeby, kladivo a kleště). Kohout, který zakokrhal po Petrově zradě, plátno sv. Veroniky s otiskem Kristovy tváře zvané  Veraikon  a kostky s kterými hráli vojáci o Kristovo roucho. Latinské nápisy:  Na Gabrielovo Ave Nejkrásnější odpovídáš Staň se! Sešli své Staň se, opakujeme-li Ave! Na Bernardovo Ave Nejkrásnější říkáš Salve! Sešli své Salve, zdravíme-li opět Ave. Kdyby si Gabriel dal vzít svou tvář, přijal by, Bernarde, tuto tvou podobu. Za Gabrielovo Ave dostane se Ti, nejlepší Otče, „Buď zdráv“. Za naše „Buď zdráv“ dej nám, prosíme Ave. Deska s nápisem: Kristu, Marii a svatému Bernardu postavil otec Benedikt, opat kláštera v Oseku L. P. 1709. Sv. Bernard žil ve 12. století a byl zakladatelem řádu cisterciáků. Velký ctitel Panny Marie. Napsal  modlitbu Salve Regina = Zdrávas královno. Od tohoto sousoší je dobře vidět reliéf Bradáče. Na mostě je kopie (1978) autor M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovy,  M. Tomšej, A. Viškovská–Altmanová a J. Wolf, originál je na vyšehradské Gorlici.

 

bradac.jpg      Bradáč– neznámý autor . Tento reliéf je umístěný na nábřežní zdi mezi Karlovým mostem a křížovnickým klášterem. Původně byl součástí Juditina mostu. Odtud byl sundán a zazděn na nové místo ve stejné výšce.  Hlava Bradáče sloužila Pražanům na měření vody. Podle toho, jestli voda stoupla do výšky brady, nosu nebo očí, poznali, kam až voda ve městě dosáhne. 

 

 

 

 

 

 

panna-maria--dominik-a--tomas-akvinsky.jpg    Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský – autor Matěj Václav Jäckel (1708). Sochy sv. Dominika Guzmána a sv. Tomáše z Akvinu, kteří od Panny Marie dostali růženec. U nohou Panny Marie je pes s pochodní v tlamě, symbol řádu dominikánů, kteří měli přezdívku Domini Canes = Psi Páně. Sousoší zaplatili dominikáni u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Sv. Dominik má u nohy opatskou mitru a sv. Tomáš, autor scholastické filosofie má knihu, brko a anděla s úlem. Na podstavci jsou latinské nápisy: K ozdobě Ježíše a Marie, 1708. Dobře jsi napsalBuď pamětliva své kongregace, která ti od počátku patří. Učiteli církevnímu svatému Tomáši Aquinskému: 1708 a Byl jsem ustanoven kazatelem a učitelem víry a pravdy. Zakladateli svatému Dominiku: 1708Vyznáváme Krista Ukřižovaného, potupu židů. Založila řehole kazatelská: 1708. Originál je v Lapidáriu NM. Kopie od V. Bartůňka a S. Hanzla z let 1958–61. 

 

sousosi-kalvarie-panna-maria-a--jan-evangelista.png     Kalvárie (Golgota),  Svatý Kříž – autor Emanuel Max (1861). Kříž stál na mostě od doby Karla IV. v roce 1361. V roce 1419 ho zničili husité. Další kříž měl být údajně sundán před bitvou na Bílé hoře, protože nahé tělo Krista pohoršovalo „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu. Jako kalvinistka zavrhovala uctívání soch a obrazů. Než byl sundán, královna opustila naši zemi. Postranní sochy z pískovce: Panna Maria a sv. Jan Evangelista od sochaře E. Maxe (1861). Tyto sochy nahradily nezvěstné olověné sochy odlité pražským zvonařem M. Löwem z Löwenberku. Corpus (Ježíšovo tělo) je z roku 1629, odlitý v roce 1629 v Drážďanech zvonařem H. Hillgerem podle návrhu sochaře W. E. Brohna. Koupený do Prahy v roce 1657 za přispění malíře Karla Škréty. Původně byl dřevěný kříž a corpus jedinou sochou na mostě. V roce 1696 byl na kříž umístěn zlatý hebrejský nápis Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot (Sabaoth) = Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů, který byl pořízen královským tribunálem za peníze, které vybrali za trest rouhání pražským Židem Eliášem Backoffenem. Událost popisuje trojjazyčný nápis z roku 1707 v kartuši na podstavci: Trognásobně Svatý, Svatý, Svatý, ke cti Krysta Ukřjžovaného z pokuty proti svatému křjži rouhagícího se žida od slawného Královského Tribunalu Appellationum Založené Léta Pánie 1696 dne 14. září.  Pověst není pravdivá, protože odsouzený Žid Eliáš  Backoffen se stal obětí lživého udání. Protože po roce 1989 Židy a židovské turisty Prahy nápis urážel, byly sem 8. 3.2000 upevněny tři bronzové tabulky s vysvětlujícím textem, aby bylo vysvětleno spojení křesťanského ukřižování a židovského nápisu, který oslavuje Boha. Tabulky vytvořil sochař Vlastislav Housa.  Mramorové obložení pod sousoším je z roku 1681. Znak pánů z Říčan a nápis: Karlu Adamu baronu z Říčan, který toto věčné světlo a stálou mši v metropolitní kapli svatého Václava nadal, odkázav arcibiskupskému stolci statek Louňovice, zřídil tento památník Jan Bedřich pražský arcibiskup r. 1681. Karel Adam Lev z Říčan před svou smrtí odkázal pražskému arcibiskupství statky Louňovice a Vodlochovice, s tím, že se arcibiskupství bude starat o věčné světlo pod křížem. V roce 1707 byla postava Krista i s hebrejským nápisem přenesena na nový bronzový kříž, postavený do podstavce ve tvaru skalnaté Golgoty (Kalvárie) od drážďanského sochaře J. J. Hermanna. Zde u kříže byla vyhlašována důležitá rozhodnutí. Naproti, kde je dnes socha Piety bylo popraviště.

 

anna-samotreti.jpg

    Sv. Anna Samatřetí  - autor Matěj Václav Jäckel (1707). Zvláštností je název tohoto vyobrazení, který byl v době středověku a baroka běžný - Sv. Anna Samatřetí. Na prvním místě je její vnuk Ježíš (malé dítě), na druhém místě její dcera Panna Maria (jako mladá dívka) a na třetím místě sv. Anna (sama dospělá žena, třetí v pořadí). Ježíšek drží  Zeměkouli s křížem. Panna Maria podává své matce Anně kytici růží. Sousoší zaplatil komoří a hejtman Starého Města pražského hrabě Rudolf Josef z Lisova, pán na Novém Stránově a Vtelně. Originál je uložen ve vyšehradské Gorlici. Na mostě je kopie od Vojtěcha Adamce a Martina Pokorného (1999). Na podstavci je znak dárce (donátora) a jeho manželky.

 

 

 

cyril-a-metodej.jpg    

Sv. Cyril a Metoděj - autor Karel Dvořák (1929-1935) Původně zde bylo postaveno sousoší sv. Ignáce z Loyoly od F. M. Brokoffa (1711), které se v roce 1890 zřítilo při povodni do Vltavy. Části původního sousoší jsou uloženy v lapidáriu NM.  Pískovcové sousoší sv. Cyrila a Metoděje objednalo a zaplatilo ministerstvo školství a národní osvěty k 10. výročí založení  Československé republiky  (je to jediná socha na Karlově mostě, kterou zaplatil stát). Zároveň je to nejmladší sochařské dílo na Karlově mostě. Sousoší bylo umístěno ke 20. výročí vzniku Československa v roce 1938. Svatí věrozvěstové (zvěstovatelé víry) Cyril a Metoděj křtí Slovany. Sochař Karel dvořák vytvořil moderní sousoší, které zapadlo mezi barokní sochy. Sv. Cyril a Metoděj jsou patroni Čech a  hlavní patroni Moravy.

 

 

  

jan-krtitel.jpg     Sv. Jan Křtitel - autor Josef Max (1855-1857). Socha sv. Jana Křtitele je ztvárněna v tzv. nazarénském romantickém slohu 19. století, který se vyznačoval uhlazeností a sentimentalitou. Sochu zaplatil Jan Nepomuk Gemerich z Neuberka. Sv. Jan Křtitel drží kříž a mušli, kterou křtil Ježíše vodou z Jordánu. Je oblečen do pláště a velbloudí kůže. Na podstavci jsou umístěny znaky dárce a jeho manželky.  Sv. Křtitel je patron johanitů, maltézských rytířů. Původně na tomto místě bylo postraveno sousoší Jana Brokoffa Křest Páně (Kristův křest, 1706), které zaplatil Jan Bedřich Neuman z Neuberka, staroměstský radní a inspektor Úřadu mostu pražského, předek pána J. N. Gemericha. Sousoší bylo poškozeno střelbou v revolučním roce 1848m a je uloženo v Lapidáriu Národního muzea. 

 

 

 

Mřížka na místě shození sv. Jana Nepomuckého

mrizka-sv.jana-nepomuckeho.jpg

Mezi sochou sv. Jana Křtitele a sousedním sousoším sv. Norberta, sv. Václava a sv. Zikmunda je mřížka s reliéfem Svržení sv. Jana a v zábradlí mostu dvojitý arcibiskupský křížek s pěti hvězdami, označení místa, kde bylo do Vltavy shozeno tělo sv. Jana Nepomuckého. Podle pověry pokud návštěvník položí ruku na křížek v zábradlí mostu tak, aby se každý prst dotýkal jedné z hvězd, splní se mu tajné přání.

Původní mřížka byla zhotovena na konci 17. století a označovala místo, odkud byl svatý Jan Nepomucký shozen do Vltavy. svrzeni.jpg V roce 1890 se mostní oblouk, na kterém stála zřítil při povodni. V roce 1894 byla z nalezených částí zhotovena nová mříž podle návrhu Josefa Mockera. Tato mřížka byla poškozena na protihabsburských akcích při vzniku republiky v roce 1918. Opravena v roce 1920 s novým bronzovým reliéfem Svržení sv. Jana, protože původní měděný se ztratil. Po roce 1949 se ztratil i bronzový reliéf. V roce 1970 byla zchátralá mřížka na příkaz komunistů sejmuta a uložena do depozitáře, později vystavena v expozici Malostranské věže. Místo označoval malý křížek v zábradlí mostu. V roce 2009 byl v jednom vetešnictví v jižních Čechách náhodně nalezen bronzový reliéf a tento nález dal podnět ke zhotovení nové mřížky. Mřížku posvětil 15. května 2009 pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. (1. fotografie z roku 2009, 2. fotografie rok 2012 - omakaný reliéf).

 

norbert--vaclav--zikmund.jpg

   Sv. Norbert, Václav a Zikmund - autor Josef Max (1853). Na tomto místě je to třetí sousoší sv. Norberta. První postavené v roce 1708 sv. Norbert a blahoslavený Adrian a Jakub (Jan Brokoff), bylo zničeno pruským ostřelováním mostu a druhé z roku 1764-1765 sousoší sv. Norberta s anděly (Ignác František Platzer). Tato sousoší jsou vyobrazena na starých dobových rytinách. Toto sousoší zaplatil strahovský opat Jeroným Zeidler. Uprostřed je sv. Norbert s monstrancí s Nejsvětější Svátostí, od něho napravo sv. Václav s praporem a nalevo sv. Zikmund s korunou a mečem. Sochy stojí na pseudogotickém podstavci. Pod sochami jsou latinské nápisy: Sochu svatého Norberta, patriarchy svatého řádu kanovníků premonstrátů a patrona království Českého v r. 1853 po třetí již postavila a sochy svatých patronů Václava a Zikmunda přidala za šťastné záštity nejdůstojnějšího opata Jeronýma Zeidlera, představeného kanonie strahovské na Sioně (uprostřed); Svatý Václav, mučedník, kníže a patron český. Ozdoba a útěcha vlasti (vlevo); Svatý Zikmund, mučedník, král burgundský, patron království českého, věčný bojovník království Kristova (vpravo). Sv. Norbert založil ve 12. století řád premonstrátů. Jeho ostatky byly převezeny do Prahy strahovským opatem Kašparem Questenberkem v roce 1627 a uloženy v basilice Panny Marie na Strahově. Sv. Václav, Norbert a Zikmund jsou patroni české země.

 

sv.-jan-nepomucky.jpg      Sv. Jan Nepomucký - autor Jan Brokoff (1683). Tato socha se stala vzorem soch sv. Jana Nepomuckého u nás i v cizině. Atributy sv. Jana Nepomuckého jsou: pět hvězd kolem hlavy, palmová ratolest (symbol mučednictví) a kříž. Podle tradice se hvězdy objevily nad hladinou Vltavy, na místě, kde byl sv. Jan shozen do vody. Hvězdy jsou symbolem slova TACUI - mlčel. Socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě byla první z projevů úcty k tomuto světci v naší zemi. Byla postavena člověku, který v té době nebyl ještě ani blahoslavený. Tím byl prohlášen až 31.5.1721 papežem Inocencem XIII. a svatořečen 19. 3.1729 papežem Benediktem XIII. Úcta k sv. Janu Nepomuckému, k mučedníkovi zpovědního tajemství, byla projevována už od jeho smrti 20. 3.1393. Není pravda to, že to byl jezuitský svatý. Sv. Jan Nepomucký byl generálním vikářem (zástupcem) pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Na příkaz krále Václava IV. byl 19. 3.1393 umučen, protože hájil práva církve a odmítl králi prozradit zpověď královny Žofie.

Socha sv. Jana Nepomuckého je nejstarší a jedinou bronzovou sochou na Karlově mostě. Sochu Jana Nepomuckého na Karlův most objednal a zaplatil Matyáš Bohumír baron Wunschwitz. Vedla ho k tomu úcta k Janu Nepomuckému jako přímluvci v mnoha záležitostech. Socha stála 7.000 zlatých. Hliněné bozzeto (skicu) zhotovil vídeňský sochař Mathias (Matyáš) Rauchmüller v roce 1681 (dnes v Národní Galerii Praha). Bozzeto s objednávkou sochy putovalo do pražské dílny Jana Brokoffa. Při práci se údajně obrátil z luteránství na katolickou víru. O rok později (1682) Brokoff vyřezal dřevěnou skulpturu (dnes v kostele sv. Jana na Skalce), podle níž byla v roce 1683 Wolffem Hieronymusem Heroldem v Norimberku odlita bronzová socha, která byla ještě v tom roce postavena na zábradlí Karlova mostu. Tento rok měl být 300. výročím umučení sv. Jana, podle Tadeáše Hájka z Libočan. Skutečný rok smrti sv. Jana byl 1393. Socha měří 2,5 m a váží 20 q. Podstavec pro sochu navrhl architekt Jean Baptiste (Jan Křtitel) Mathey, který pracoval pro Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou. Při příležitosti postavení sochy sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě byla vydána pamětní medaile od Antonia Trapaniho.

Socha představuje světce jako kanovníka se svatozáří s pěti hvězd. Na podstavci jsou umístěny tři bronzové desky. Na levé je Zpověď královny Žofie, na pravé Svržení svatého Jana do Vltavy. Zde je nápis: BROKOFF FEC. - Vytvořil Brokoff. Uprostřed podstavce je znak dárce s textem: DIVO IOANNI NEPOMVCENO ANNO MCCCLXXXIII EX HOC PONTE DEIECTO EREXIT MATHIAS L. B. DE WUNSCHWITZ ANNO MDCLXXXIII - Svatému Janu Nepomuckému, který byl roku 1383 svržen z tohoto mostu. Postavil roku 1683 Matěj svobodný pán  z Wunšviců. Pod pravou nohou světce je nápis: ME FECIT WOLFF HIERONIMVS HEROLDT IN NVREMBERG 1683 - Provedl mne Wolf Jeroným Herold z Norimberku 1683. Reliéfů na soše sv. Jana Nepomuckého se lidé dotýkají pro štěstí. Sv. Jan Nepomucký je hlavním patronem Čech.

 

antonin-paduansky-s-jeziskem.jpg       Sv. Antonín Paduánský - autor Jan Oldřich Mayer (1707). Socha zobrazuje kazatele sv. Antonína z Padovy v rouchu řádu františkánů s Ježíškem a lilií. U jeho nohou byla dříve lucerna. Sv. Antonín pocházel z Portugalska, ale žil a působil v italském Assisi, zemřel v Padově v roce 1231. Měl velikou výřečnost a kazatelské nadání. Sochu zaplatil rada nejvyššího purkrabství Pražského hradu Kryštof Mořic Withauer. Po stranách sousoší stojí dvě kamenné vázy, pravá je ozdobena reliéfy z legendy o světci. Na podstavci je latinský nápis: Horovateli pro slávu Boží zažeň hrůzou nepřátele císaře Josefa: 1707, Vtělenému Bohu a svatému Antonínu Paduánskému zřídil a zasvětil C. M. V.: 1707. Sv. Antonín je patronem cestujících a hledajících.

 

 

 

 

juda-tadeas.jpgSv. Juda Tadeáš - autor Jan Oldřich Mayer /někdy bývá uveden Jeroným Kohl/ (1708). Sv. Juda byl Ježíšovým apoštolem a jeho bratrancem. Drží knihu, symbol Evangelia, které hlásal a kyj, kterým byl ubit. Sochu objednal a zaplatil  místopísař království Českého František Sezima rytíř Mitrovský z Nemyšle a na Jetřichovicích. Na podstavci je latinský nápis: Oddanému příteli Kristovu: 1708.  Jeho socha byla v době Mnichova v roce 1938 a během srpnové okupace roku 1968 obklopena stovkami svíček, které sem dali prosebníci za šťastný vývoj událostí. Sv. Juda Tadeáš je patronem v beznadějných situacích.

 

 

 

 

 

augustin.jpg   Sv. Augustin - autor Jeroným Kohl (1708). Někdy bývá uveden jeho nevlastní syn Jan Bedřich. Socha představuje sv. Augustina jak šlape po kacířských knihách se jmény heretiků, kterých učení vyvrátil. V ruce drží hořící srdce. Sv. Augustin se dobře učil a rád se bavil. Vedl nemravný život. Pod vlivem modliteb své matky sv. Moniky (modlila se za něho 18 let) a ohnivých kázání sv. Ambrože se obrátil a dal se pokřtít. V roce 396 se stal biskupem. Napsal pravidla = řehole ze kterých vychází mnoho církevních řádů. Na podstavci je znak řádu augustiniánů. Sochu zapaltil klášterní konvent řádu augustiniánů u sv. Tomáše v Praze. U jeho levé nohy je postava andílka, který se pokouší přelít moře mušlí. Ten mu řekl: "Dříve přeliji mušlí moře do jamky z písku, než ty pochopíš tajemství Nejsvětější Trojice." Na podstavci je v kartuši latinský nápis: Knížeti učitelů církevních: 1708, pod kartuší rovněž latinský nápis Knížeti církevních učitelů. Velkému patriarchovi náboženství, svatému otci Augustinovi synovská úcta vyzdvihla: 1708. Originál sochy je dnes umístěn ve vyšehradské Gorlici, na mostě stojí kopie od J. Duška, O. Velínského, A. Sopra a J. Hampla z roku 1971.

 

kajetan.jpg     Sv. Kajetán z Thiene - autor Ferdinand Maxmilián Brokoff (1709). Sv. Kajetán stojí před trojhranem, který je symbolem Boží Nejsvětější Trojice. Trojhran je plný obláčků a andílků. Na vrcholu je srdce, které mělo původně křídla a symbolizovalo Boží přátelství s lidmi. Sv. Kajetán založil v 16. století řád, aby pomáhal při morových epidemiích. Sochu objednal a zaplatil klášterní konvent řádu kajetánů (theatinů) v Praze. Sv. Kajetán drží v ruce knihu s latinským nápisem: Hledejte nejdříve Boží království jeho spravedlnost  a to všechno se vám dostane. Mat. 6, 35. Na podstavci je latinský nápis: Svatý Kajetán z Thiene, zakladatel řehole, napodobitel způsobu života apoštolského. F. M. Brokof ve své sochařské práci poprvé oddělil postavu od pozadí a skončil rodinnou tradici spojení pozadí s postavou.

 

 

 

filipa-benicia.jpg  

   Sv. Filip Benicius - autor Michal Bernard Mandel (1714). Jediná mramorová socha na Karlově mostě. Autor použil salcburský mramor. Socha byla postavena po jeho smrti. Objednal a zaplatil ji konvent řádu servitů v Praze, jehož členem byl i sochař Mandel. Sv. Filip drží knihu, květiny a kříž. Sv. Filip Benicius byl generálním vikářem řádu servitů (služebníků). Za pravou nohou má papežskou tiáru (trojkorunu), protože odmítl zvolení za papeže. Na podstavci je latinský nápis: Svatý Filip Benicius, pátý generál řádu servitů pro skromnost se zalíbil Bohu: 1713. Socha byla zhotovena v Salzburgu (Solnohrad), kde v místním muzeu je uložen její hliněný model. Sochu v roce 2000 zrestauroval akademický sochař Michal Tomše a Jiří Kalfosz. Jiří Diviš vyrobil nový podstavec z božanovského pískovce. Opravy financovala knížecí rodina Lichtenštejnů.

 

 

vit.jpg  

 

   Sv. Vít - autor Ferdinand Maxmilián Brokoff (1714). Sochu zaplatiil vyšehradský děkan Matěj Vojtěch z Löwenmachtu. První patron české země sv. Vít pocházel ze Sicílie. Má na sobě oděv římského legionáře a stojí na skále, po které pobíhají lvi. K těm byl shozen, aby ho zabili. Lvi si lehli k jeho nohám a nechali ho být. Ještě před tím byl vhozen do kotle s vařícím olejem a smůlou. Z kotle vyšel bez zranění. Nakonec byl umučen v žaláři. Bylo mu asi 12 let. Jeho ramenní kost získal sv. Václav od císaře Jindřicha I. Ptáčníka a zasvětil mu chrám, který k jeho poctě dal postavit na Pražském hradě. Sv. Vít je patron české země.

 

 

 


kristus-spasitel--salvator---kosma-a-damian.jpg    Sv. Spasitel a sv. Kosma a Damián - autor Jan Oldřich Mayer (1709). Na sousoší je Ježíš Kristus Spasitel (Zachránce) světa (Salvátor mundi) a dva svaté bratry dvojčata Kosmu a Damiána, kteří jsou oblečeni jako profesoři Karlovy univerzity.  V rukou drží nádoby s léky a palmové větve, symbol mučednictví. Sousoší zaplatila lékařská fakulta UK. Oba svatí bratři jsou patroni lékařů. Po Ježíšově levé straně stojí sv. Kosma, na pravé straně je sv. Damián. Na nádobce sv. Kosmy je latinský napis: Tak stanovilo lékařské umění, na Damiánově nádobě: Toto je lék života.  Další latinské nápisy: (na ramenech kříže): V tomto kříži je naše vykoupení: 1709, na podstavci: Kosmovi, Hippokratovi mezi svatými: 1709, uprostřed: Ježíši Kristu, lékaři světa: 1709, vpravo: A zbožnému bratru Damiánovi, Galénu nebes: 1709. Autor přirovnává sv. Kosmu k lékaři Hippokratovi a sv. Damiána k lékaři Galénovi.

 

      Na zábradlí Karlova mostu je umístěno 30 soch a sousoší. Většina pochází z let 1706 - 1714. Nejstarší sochou v původní podobě je sv. Jan Nepomucký z roku 1683, poslední bylo umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje v r. 1938.
Sochy a sousoší, které byly později zničeny povodněmi, nebo které byly poškozeny povětrnostními vlivy a restaurovány, byly nahrazeny kopiemi soudobých umělců a originály umístěny v Lapidáriu Národního muzea nebo do Gorlice na Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z mramoru a sv. Kříž (Kalvárie) a sv. Jan Nepomucký jsou z bronzu. 

 

Jméno světce, datum svátku, v závorce rok postavení sochy:

 

Sochy na Karlově mostě: (od Starého Města, zprava nalevo):

Panna Maria s Ježíškem a sv. Bernard, řeholník, obnovitel řádu cisterciáků, 20. 8., (1709 M.V. Jäckel).

Bradáč z Juditina mostu.

sv. Ivo, kněz a právník, 19. 5., (1711 Braun), věnováno právnickou fakultou UK

Panna Maria, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský, sv. Dominik, 4. 8./8. 8., sv. Tomáš Akv., kněz, 7. 3./28. 1., (1708 M.V. Jäckel)

sv. Barbora, sv. Markéta a sv. Alžběta Uherská, sv. Barbora, muč., 4.12., sv. Markéta, muč., 13. 7., sv. Ažběta Uherská, řeholnice, 19.11./17.11., (1707 J. Brokof)

KalvárieGolgota (1861 E. Max) s hebrejským nápisem: „Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů“ (1696), první kříž byl původně dřevěný, (corpus) Ježíše Krista (1629 H.Hillger), kamenné sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty (1861 E. Max). Ježíšovo ukřižování na Velký pátek (Kalvárie je také 12. zastavení Křížové cesty). 25. 1.2007 poničil vandal sousoší Kalvárie (Golgoty), kde ulomil část hebrejského nápisu „Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů“. Nápis zničil anglický turista, který chtěl jedno písmeno na památku, čtyři další písmena hodil do Vltavy, kde je vylovil policejní potápěč.

Pieta, Panna Maria s tělem mrtvého Ježíše na klíně, Pietu znázorňuje také 13. zastavení Křížové cesty, Panny Marie Bolestné 15. 9., (1859 E. Max), toto místo sloužilo ve středověku jako vodní ordál, obžalovaného svázali a hodili do vody, když se neutopil, byl uznán nevinným.

sv. Anna (Samatřetí) s Pannou Marií a s Ježíškem, matka Panny Marie a babička Ježíše, 26. 7., (1707 M.V. Jäckel)

sv. Josef s Ježíškem, snoubenec Panny Marie, pěstoun Pána Ježíše, český patron, 19. 3., (1854 Josef Max)

sv. Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové, sv. Cyril, mnich, sv. Metoděj, arcibiskup, čeští patroni, 5. 7., (1938, Karel Dvořák)

sv. Prokop, sv. Vincent z Ferrary a František Xaverský s Asiaty a Indy, sv. Prokop, opat na Sázavě, český patron, 4. 7., sv. Vincent z Ferrary, dominikán, 5. 4., sv. František Xaverský, kněz, jezuita, 3.12., (1711 F.Brokof, 1913).

sv. Jan Křtitel, mučedník, Předchůdce Krista, kterého pokřtil v řece Jordánu, 24. 6., (1855 J. Max), vlevo od této sochy je na zábradlí mřížka a křížek s 5 hvězdami, místa kde byl hozen sv. Jan Nepomucký do Vltavy

sv. Kryštof s Ježíškem, mučedník, 18. 9./25. 7., (1857 E.Max)

sv. Norbert, sv. Václav a sv. Zikmund, sv. Norbert, řeholník a arcibiskup, 6. 6., sv. Václav, český kníže, patron země a mučedník, 28. 9., sv. Zikmund, král a mučedník, 2. 5./30. 4., (1853, J. Max), tři čeští patroni

sv. František Borgiáš, třetí generál jezuitů, 10.10., (1710 F.M. Brokof)

sv. Jan Nepomucký, kněz a mučedník, český patron, 16. 5. Socha postavena 30. 8.1683, odlita v Norimberku W. J. Heroldem podle dřevěného návrhu J. Brokoffa z r. 1681, po Kalvárii 1. socha, nejstarší socha světce

sv. Ludmila s malým sv. Václavem, kněžna a muč.ednice, babička sv. Václava, česká patronka, 16. 9., (1710 M.B.Braun)

sv. Antonín z Padovy, kněz, františkán, 13. 6., (1707 J.Mayer)

sv. František Serafínský /z Asissi/ se dvěma anděly /serafy/, zakladatel řádu františkánů, 4.10., (1885 E.Max)

sv. Juda Tadeáš, apoštol a mučedník, 28.10., (1708 J.Mayer)

sv. Vincent z Ferrary a sv. Prokop, opat na Sázavě, český patron, 4. 7., sv. Vincenc z Ferrary, řeholník řádu dominikánů, 5. 4., (1712 F.M. Brokof)

kníže Bruncvík (z r. 1884 L.Šimek, podle originálu z r. 1500), stojí na malostranské straně vedle mostu. Podle legendy je v podstavci zabudován meč, kterým sv. Václav usekne hlavy všech nepřátel. Menší věž vlevo na malostranské straně mostu pochází z Juditina mostu, který strhla povodeň 3. 2.1342.

sv. Augustin, zakl. augustiniánů, bisk., 28. 8., (1708 J.Kohl)

sv. Mikuláš Tolentinský, řeholník řádu augustiniánů, 10. 9. byl do roku 1969, (1708 J.Kohl)

sv. Kajetán, zakladatel řádu theatinů (kajetánů), 7. 8., (1709 F.M.Brokof)

vidění sv. Luitgardy s Kristem, řeholnice, 16. 6., (1710 M. B. Braun). První práce M.B.Brauna v Čechách.

sv. Filip Benicius, lékař a servita, 22. 8. do r. 1969, (jediná mramorová socha na mostě,1714 M.B.Mandel)

sv. Vojtěch, 2. pražský biskup a muč., český patron, 23. 4., (1709 J. a F. Brokof)

sv. Vít mezi lvy, muč., český patron, 15. 6., (1714 F. Brokof)

sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois, sv. Ivan Český a Turek, který hlídá uvězněné křesťany, sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois, zakladatelé řádu trinitářů, 17.12., 20.11., sv. Ivan Český, 25. 6., (1714 F. M. Brokof)

Kristus Salvátor (= Spasitel), sv. Kosma a sv. Damián, lékaři, mučedníci, 26. 9., (1709, O. Mayer)

sv. Václav, český kníže a mučedník, patron České země, 28. 9., (1858, J. K. Böhm) .

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA