Vyšehrad
Přemyslovské hradiště. Podle pověstí hrad Chrasten (podle vykáceného chrastí) založený knížetem Krokem, který sem přesídlil z Budče. Na Vyšehradě měla sídlit kněžna Libuše a kníže Přemysl. Další z pověstí vypravuje o statečném Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, který skočil z Vyšehradu za vlády knížete Křesomysla.
Vyšehradská skála byla osídlena v době kamenné a bronzové (eneolit). Další osídlení bylo od 6. století. V 9. století zde byl postaven kostel byzantského typu do tvaru řeckého kříže (nález v roce 2014). Na Vyšehradě byla škola se slovanskou výukou. Na knížecím hradišti na Budči se vyučovalo latinsky.
Hradiště na Vyšehradě dal postavit v 10. století kníže Boleslav II. V 11. století bylo sídlem prvního českého krále Vratislava I. Ten dal postavit rotundu sv. Martina, sv. Vavřince (na místě byzantského kostela) a kostel sv. Petra a Pavla, u kterého byla založena vyšehradská kapitula. Palác s kostelem spojoval most na jižní straně chrámu. Dnes je mimo kapitulní basiliku sv. Petra a Pavla. Česká knížata vládla z Vyšehradu v letech 1061-1140, posledním byl kníže Soběslav I., který přestavěl basiliku sv. Petra a Pavla. V chrámu jsou pohřbeni tito panovníci: král Vratislav I. s manželkou Svatavou, kníže Konrád I. Brněnský, Soběslav I. a jeho syn Soběslav II.
Hrad vyplenili a zničili husité v roce 1420. Město Vyšehrad bylo připojeno k Praze v roce 1883.
Ve Vyšehradských sadech u basiliky sv. Petra a Pavla stojí sochy z českých dějin, které vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1881-1887, a které do roku 1945 byly postaveny na Palackého mostě: Přemysl a Libuše, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka.
Na Vyšehradě zemřela česká královna Eliška Přemyslovna, matka Karla IV., která pobývala u svého bratra Jana Volka, probošta vyšehradského, a zasloužila se o přestavbu Vyšehradu a basiliky sv. Petra a Pavla. Královna Eliška zemřela na tuberkulózu na svátek sv. Václava 28.9.1330 ve Starém proboštství. Na kostelnickém domě č. 102/2 (naproti basilice) ve Štulcově ulici byla k 665. výročí jejího úmrtí roku 1995 umístěna královnina bronzová busta. Královna má sepjaté ruce, uprostřed jsou hradby a na nich je text: 28.9.1330 svou smrtí opustila Vyšehrad královna Eliška, matka Karla IV.. Věnovala kapitula sv. Petra a Pavla. Ve spodní části jsou tři znaky: přemyslovská orlice, papežské klíče pod mitrou a český lev.
Vedle Nového probošství jsou Štulcovy sady (podle Václava Štulce, 1814-1887, probošta vyšehradské kapituly a zakladatele sadů). V sadech je postavena socha sv. Václava (1678-1680) od Jana Jiřího Bendla (1610-1680, autor Mariánského sloupu), která stála do roku 1879 na Václavském náměstí (do roku 1848 Koňský trh). Sv. Václav je zobrazen jako kníže sedící na koni. Socha sv. Václava má podobu císaře Ferdinanda III.
Vyšehrad sloužil jako pevnost od 17. století. Byly vybudovány valy, nové hradby a kasematy, z nichž největší je sál Gorlice.
Chrám sv. Petra a Pavla byl přestavěn v 19. století v novogotickém slohu. V chrámu se nachází obraz kojící Panny Marie s Ježíškem zv. Dešťová Madona z roku 1360. Obraz dal namalovat arcibiskup pražský Jan Očko z Vlašimi pro vyšehradský špitální kostel Pokora Panny Marie (Zvěstování Panně Marii), po jeho zániku byl obraz přenesen do basiliky na Vyšehrad. Obraz byl do roku 1608 ve sbírkách císaře Rudolfa II. Na Vyšehrad navrátil obraz císařský rada Ondřej Hannewald.
V roce 1638 nastalo v Čechách velké sucho. Z Vyšehradu se s obrazem Panny Marie vydalo do Emauz procesí s prosbou za déšť. Začalo pršet než procesí došlo do Emauz, a pršelo několik dalších dní. Od té doby dostal obraz přívlastek "Dešťová Madona". V roce 1397 byl na obraz přidán stříbrný zlacený příkrov, který dal zhotovit probošt Václav Králík z Buřenic. 1769 byly na hlavu Panny Marie a Ježíška přidány stříbrné korunky, které byly v roce 1911 sňaty. Korunky jsou vystaveny v basilice. Obraz byl restaurován a po roce 1980 vystaven v Národní galerii, kde je uložen i stříbrný příkrov. V basilice je umístěna kopie obrazu.
V roce 2001 byla na věžích chrámu instalována zvonkohra se 14 zvonky. Zvonkohra zní od 11 do 21 hodin a umí zahrát 44 melodií. Celkem je na věžích zavěšeno 21 zvonů. 265. papež sv. Jan Pavel II. v roce 2003 povýšil kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na basiliku a udělil jí titul basilica minor (basilika menší).
Významní a známí kanovníci a probošti Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě:
1178-1182 Jindřich Břetislav (český kníže Břetislav III.)
1237-1246 Filip Salcburský (Sponheimský), vnuk Přemysla Otakara I.
1297-1306 Petr z Aspeltu, rádce a kancléř Václava II., arcibiskup mohučský
1310-1334 Jan Volek, nevlastní bratr Elišky přemyslovny, od roku 1334 biskup olomoucký
1389-1392 sv. Jan Nepomucký (kanovník od roku 1345)
1397-1412 Václav Králík z Buřenic
(od roku 1390 kanovník, 1413 biskup olomoucký)
1413-1427 Zikmund Albík z Uničova
(lékař Václava IV. a Zikmunda, 1411-1412 arcibiskup pražský)
1709-1710 Jan Adam Vratislav z Mitrovic
(1711-1121 biskup královéhradecký, 1721-1733 biskup v Litoměřicích)
1870-1887 Václav Svatopluk Štulc (od roku 1860 děkan, obnovitel Vyšehradu)
1902-1911 Mikuláš Karlach (od roku 1871 kanovník, budovatel Slavína)
2011-2014 Anton Otte (český kněz německé národnosti)
Vyšehradská Gorlice
V roce 1742 na Vyšehradě vybudovali francouzští vojáci kasematy. Pruská a rakouská armáda, která je později obsadila, kasematy zdokonalila. Monumentální podzemní sál Gorlice se nachází ve vyšehradských kasematech v bastionu č. XXXIII., má plochu 330 m² a výšku 13 m. Místnost sloužila jako shromaždiště vojska, sklad potravin, zeleniny a munice. Gorlice plnila také úlohu případného protileteckého krytu.
Tento sál byl nazván Gorlice podle polského města Gorlice nedaleko Tarnówa, kde v roce 1915 zvítězilo rakousko-uherské vojsko nad ruskými vojáky. Této bitvy se zúčastnili zdravotníci z nemocnice na Karlově náměstí v Praze. Na počest vítězství pojmenovali hospodářský statek ve vyšehradské pevnosti. V tomto statku postavili zdravotníci vepříny, drůbežárny a sýpky, aby měli pro nemocné dostatek masa a pečiva. Statek byl zbourán v roce 1924.
Prostor byl vyklizen, zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti v 90. letech 20. století. Sál Gorlice je součástí prohlídky kasemat. V roce 1992 zde bylo umístěno 6 originálních soch z Karlova mostu: sousoší sv. Bernard s Madonou od M. V. Jäckla (1709), sousoší sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského od J. B. Kohla (1708), socha sv. Vojtěcha od F. M. Brokoffa (1709), Sv. Anna od M. V. Jäckla (1707) a sousoší sv. Ludmily s malým Václavem od M. B. Brauna (1720-1724). V Gorlici jsou pořádány výstavy.
Úzké podzemní zděné chodby se střílnami pro vojáky s lehkými zbraněmi jsou asi 2 m vysoké, šířka chodeb je asi 1,5 m. V jednom místě, kde se ovládal příjezd k Vyšehradu, byla střílna pro kanon. Úzká chodba vede do velké místnosti, kde se vojáci shromažďovali. Kasematy jsou zpřístupněny v délce 1 kilometru, ale jsou mnohem rozlehlejší. Pruská armáda chtěla před svým odchodem z Vyšehradu pevnost zničit, a tak navezla do kasemat 133 sudů se střelným prachem. Poslední voják měl sudy zapálit a vyhodit vše do povětří. Tři stateční muži z Podskalí pronikli do kasemat a všechny doutnáky odnesli. Za tento hrdinský čin byli vyznamenáni českou královnou Marií Terezií a dostali 200 zlatých roční renty. František Křížík nainstaloval do kasemat elektrické osvětlení. Dnes je již nefunkční, ale udivuje svým dokonalým zabezpečením.
V roce 1883 se Vyšehrad stal součástí Prahy a vyšehradská pevnost byla zrušena.