Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Vyšehrad

   Přemyslovské hradiště. Podle pověstí hrad Chrasten (podle vykáceného chrastí) založený knížetem Krokem, který sem přesídlil z Budče. Na Vyšehradě měla sídlit kněžna Libuše a kníže Přemysl. Další z pověstí vypravuje o statečném Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, který skočil z Vyšehradu za vlády knížete Křesomysla.
     Vyšehradská skála byla osídlena v době kamenné a bronzové (eneolit). Další osídlení bylo od 6. století. V 9. století zde byl postaven kostel byzantského typu do tvaru řeckého kříže (nález v roce 2014). Na Vyšehradě byla slovanská výuka. Na Budči výuka latinská.
    Hradiště dal postavit v 10. století kníže Boleslav II. V 11. století bylo sídlem prvního českého krále Vratislava I. Ten dal postavit rotundu sv. Martina, sv. Vavřince (nad byzantským kostelem) a kostel sv. Petra a Pavla, u kterého byla založena vyšehradská kapitula. Palác s kostelem spojoval most na jižní straně chrámu. Dnes je mimo kapitulní basiliku sv. Patra a Pavla. Česká knížata vládla z Vyšehradu v letech 1061 - 1140. Poslední byl Soběslav I., který přestavěl basiliku sv. Petra a Pavla. V basilice jsou pohřbeni: král Vratislav I. s manželkou Svatavou, kníže Konrád I. Brněnský, Soběslav I. a jeho syn Soběslav II.
    Hrad vyplenili a zničili husité v roce 1420. Město Vyšehrad bylo připojeno k Praze v roce 1883.
    V parku u basiliky sv. Petra a Pavla stojí sochy z českých dějin, které vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1881 - 1887: Přemysl a Libuše,  Lumír a Píseň, (naproti Libuši) Záboj a Slavoj, (proti Lumírovi) Ctirad a Šárka. Do roku 1945 byly sochy postaveny na Palackého mostě.
    V proboštském domě, u svého bratra Jana Volka, bydlela česká královna Eliška Přemyslovna, matka Karla IV., která se zasloužila o přestavbu Vyšehradu a basiliky sv. Petra a Pavla. V proboštském domě královna Eliška zemřela 28. 9.1330 na tuberkulózu. Na kostelnickém domě je od roku 1995 umístěna její busta. Významnými probošty byli: Petr z Aspeltu (1250-1320), 1297-1306 proboštem a kancléřem Václava II., 1306-1320 arcibiskup mohučský. Druhý byl Jan Volek (1290-1351), od roku 1334 biskup olomoucký.
    Vedle probošství je postavena původní socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla, která stála na dřívějším Koňském trhu, od roku 1848 Václavské náměstí.
    Vyšehrad sloužil jako pevnost od 17. století. Byly vybudovány valy, nové hradby a kasematy, z nichž největší je sál Gorlice. Chrám sv. Petraa Pavla byl přestavěn v 19. století v novogotickém slohu. V chrámu se nachází velice zajímavý obraz Panny Marie zv. Dešťová Madona z roku 1360. Obraz byl původně ve špitálním kostele Pokora Panny Marie, po jeho zániku byl přenesen na Vyšehrad.

 

Vyšehradská Gorlice

Monumentální podzemní sál Gorlice ve vyšehradských kasematech se nachází v bastionu č. XXXIII., má plochu 330 a výšku 13 m. Místnost sloužila jako shromaždiště vojska, sklad potravin a munice. Plnila také úlohu případného protileteckého krytu a skladiště brambor a zeleniny. Prostor byl vyklizen, zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti v 90. letech 20. století. Sál je součástí prohlídky kasemat. V roce 1992 zde bylo umístěno 6 originálních soch z Karlova mostu: sousoší sv. Bernard s Madonou od M. V. Jäckla (1709), sousoší sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského od J. B. Kohla (1708), socha sv. Vojtěcha od F. M. Brokoffa (1709), Sv. Anna od M. V. Jäckla (1707) a sousoší sv. Ludmily s malým Václavem od M. B. Brauna (1720-1724). V Gorlici jsou pořádány výstav.
      V r. 1742 zde vybudovali francouzští vojáci kasematy. Pruská a rakouská armáda, které je později obsadila, kasematy zdokonalila.
      Úzké podzemní zděné chodby se střílnami pro vojáky s lehkými zbraněmi jsou asi 2 m vysoké, šířka chodeb je asi 1,5 m. V jednom místě, kde se ovládal příjezd k Vyšehradu, byla střílna pro kanon. Úzká chodba vede do velké místnosti, kde se vojáci shromažďovali. Tento sál byl nazván Gorlice. Zde jsou uloženy originály soch z Karlova mostu. Kasematy jsou zpřístupněny v délce 1 kilometru, ale jsou mnohem rozlehlejší. Pruská armáda chtěla před svým odchodem z Vyšehradu pevnost zničit, a tak navezla do kasemat 133 sudů se střelným prachem. Poslední voják měl sudy zapálit a vyhodit vše do povětří. Tři stateční muži z Podskalí pronikli do kasemat a všechny doutnáky odnesli. Za tento hrdinský čin byli vyznamenáni Marií Terezií a dostali 200 zlatých roční renty. František Křížík nainstaloval do kasemat elektrické osvětlení. Dnes je již nefunkční, ale udivuje svým dokonalým zabezpečením.
      V r. 1883 se Vyšehrad stal součástí Prahy a vyšehradská pevnost byla zrušena.

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA